SLOKA 3
pratyākraṣṭuṁ nayanam abalā yatra lagnaṁ na śekuḥ
karṇāviṣṭaṁ na sarati tato yat satām ātma-lagnam
yac-chrīr vācāṁ janayati ratiṁ kiṁ nu mānaṁ kavīnāṁ
dṛṣṭvā jiṣṇor yudhi ratha-gataṁ yac ca tat-sāmyam īyuḥ
pratyākraṣṭum — odtrhnout; nayanam — oči; abalāḥ — ženy; yatra — k níž; lagnam — připoutané; na śekuḥ — nedokázaly; karṇa — uši; āviṣṭam — do kterých vstoupila; na sarati — neopouštĕla; tataḥ — potom; yat — jež; satām — mudrců; ātma — v srdcích; lagnam — připoutaná; yat — jejíž; śrīḥ — krása; vācām — slov; janayati — vytváří; ratim — zvláštní příjemnou poutavost; kim nu — nemluvĕ o; mānam — slávĕ; kavīnām — básníků; dṛṣṭvā — když vidĕli; jiṣṇoḥ — Arjuny; yudhi — na bitevním poli; ratha-gatam — na kočáře; yat — jehož; ca — a; tat-sāmyam — rovnocenného postavení s Ním; īyuḥ — dosáhli.
Ženy, které jednou upřely oči na Jeho transcendentální podobu, je od ní nedokázaly odtrhnout, a jakmile tato podoba vstoupila do uší mudrců a připoutala se v jejich srdcích, již odtamtud nikdy neodešla. Slova velkých básníků, kteří popisovali její krásu, byla obdařena transcendentálnĕ příjemnou poutavostí, o slávĕ, kterou nabyli, ani nemluvĕ. A pohledem na tuto podobu na Arjunovĕ kočáře získali všichni válečníci na Kuruovském bitevním poli osvobození v podobĕ duchovního tĕlo podobného Pánovu.
Transcendentální, osvobozené osobnosti, jako jsou gopī z Vṛndāvanu a Rukmiṇī, původní bohynĕ štĕstí, stále meditovaly o Pánovĕ duchovním tĕle. Velcí osvobození mudrci (satām) poté, co slyšeli o tĕle Pána Kṛṣṇy, ho nedokázali vyjmout ze svých srdcí. Pánova tĕlesná krása probouzela stále vĕtší lásku a rozvíjela básnickou tvorbu velkých osvobozených básníků a válečníci na Kurukṣetře získali pouhým pohledem na Kṛṣṇovo tĕlo duchovní osvobození s podobným vĕčným tĕlem, jako má Pán. Proto je absurdní představa, že by vĕčná podoba Pána Kṛṣṇy oplývající blažeností byla v jakémkoliv ohledu hmotná. Ti, kdo si představují, že Pán Kṛṣṇa opustil své vĕčné tĕlo, jsou bezpochyby zmatení Pánovou energií klamu.