SLOKA 33
muṣalāvaśeṣāyaḥ-khaṇḍa-
kṛteṣur lubdhako jarā
mṛgāsyākāraṁ tac-caraṇaṁ
vivyādha mṛga-śaṅkayā
muṣala — ze železného kyje; avaśeṣa — zbývajícího; ayaḥ — železa; khaṇḍa — z kousku; kṛta — který vyrobil; iṣuḥ — svůj šíp; lubdhakaḥ — lovec; jarā — jménem Jarā; mṛga — jelena; āsya — tváře; ākāram — mající podobu; tat — Jeho; caraṇam — lotosovou nohu; vivyādha — probodl; mṛga-śaṅkayā — považující ji za jelena.
V tu chvíli na to místo přišel lovec jménem Jarā a spletl si Pánovu nohu s tváří jelena. Myslel si, že našel svou obĕť, a probodl nohu šípem, který si vyrobil ze zbývajícího železného kousku Sāmbova kyje.
Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura výrok, že šíp „probodl nohu Pána“, vyjadřuje hledisko lovce, který si myslel, že zasáhl jelena. Šíp se ve skutečnosti jen dotkl Pánovy lotosové nohy a neprobodl ji, neboť Pánovy údy jsou tvořené vĕčností, poznáním a blažeností. Jinak by Śukadeva Gosvāmī v popisu v příštím verši (že lovec dostal strach a padl hlavou k Pánovým nohám), uvedl, že lovec vytáhl šíp z Pánovy nohy.