SLOKA 13
tathāpy aśeṣa-sthiti-sambhavāpyayeṣv
ananya-hetur yad aśeṣa-śakti-dhṛk
naicchat praṇetuṁ vapur atra śeṣitaṁ
martyena kiṁ sva-stha-gatiṁ pradarśayan
tathā api — nicménĕ; aśeṣa — všech stvořených bytostí; sthiti — udržování; sambhava — stvoření; apyayeṣu — a zničení; ananya-hetuḥ — jediná příčina; yat — protože; aśeṣa — neomezené; śakti — energie; dhṛk — vlastnící; na aicchat — nepřál si; praṇetum — ponechávat; vapuḥ — své transcendentální tĕlo; atra — zde; śeṣitam — zůstávající; martyena — s tímto svĕtem smrti; kim — co dĕlat; sva-stha — tĕch, kdo jsou upnutí k Nĕmu; gatim — cíl; pradarśayan — ukazující.
Pán Kṛṣṇa jako vlastník nekonečných energií je sice jedinou příčinou stvoření, udržování a zničení nesčetných živých bytostí, ale jednoduše již nechtĕl své tĕlo ponechávat v tomto svĕtĕ. Proto vyjevil cíl tĕch, kdo neochvĕjnĕ spočívají ve vlastním já, a ukázal, že tento svĕt smrti je sám o sobĕ bezcenný.
I když Pán Kṛṣṇa sestoupil do tohoto svĕta, aby zachraňoval pokleslé duše, nechtĕl povzbuzovat lidi v budoucnosti, aby zde prodlévali zbytečnĕ dlouho – každý by mĕl co nejrychleji rozvinout plné vĕdomí Kṛṣṇy a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Kdyby Pán Kṛṣṇa zůstal na Zemi déle, zbytečnĕ by dodával hmotnému svĕtu na významu.
Ve Śrīmad-Bhāgavatam (3.2.11) Śrī Uddhava prohlásil: ādāyāntar adhād yas tu sva-bimbaṁ loka-locanam „Pán Śrī Kṛṣṇa, který projevil svoji vĕčnou podobu před očima všech na této Zemi, odešel tak, že svoji podobu odstranil z dohledu tĕch, kteří Ho nemohou vidĕt (takového, jaký je), jelikož nevykonali potřebnou askezi.“ Dále Uddhava říká v Bhāgavatamu (3.2.10):
devasya māyayā spṛṣṭā
ye cānyad-asad-āśritāḥ
bhrāmyate dhīr na tad-vākyair
ātmany uptātmano harau
„Slova lidí zmatených iluzorní energií Pána nemohou za žádných okolností vychýlit inteligenci zcela odevzdaných duší.“ Ten, kdo ve své snaze porozumĕt transcendentálnímu odchodu Pána Kṛṣṇy následuje vaiṣṇavské autority, snadno chápe, že Pán je všemohoucí Osobnost Božství a že Jeho duchovní tĕlo je totožné s Jeho vĕčnou duchovní energií.