SLOKA 10
tvāṁ sevatāṁ sura-kṛtā bahavo ’ntarāyāḥ
svauko vilaṅghya paramaṁ vrajatāṁ padaṁ te
nānyasya barhiṣi balīn dadataḥ sva-bhāgān
dhatte padaṁ tvam avitā yadi vighna-mūrdhni
tvām — Tobĕ; sevatām — tĕm, kdo slouží; sura-kṛtāḥ — vytvořené polobohy; bahavaḥ — mnoho; antarāyāḥ — nepříjemností; sva-okaḥ — jejich sídla (planety polobohů); vilaṅghya — překračují; paramam — nejvyššího; vrajatām — kteří jdou; padam — do sídla; te — Tvého; na — nejsou takové; anyasya — pro nĕkoho jiného; barhiṣi — skrze obĕti; balīn — obĕtiny; dadataḥ — pro toho, kdo dává; sva-bhāgān — vlastní podíly (polobohů); dhatte — (oddaný) umístí; padam — svou nohu; tvam — Ty; avitā — ochránce; yadi — protože; vighna — nepříjemnosti; mūrdhni — na hlavu.
Polobozi kladou mnoho překážek do cesty tĕm, kteří Tĕ uctívají, aby transcendovali dočasná sídla polobohů a dosáhli Tvého nejvyššího sídla. Ti, kdo polobohům obĕtují jejich příslušné podíly, se s tĕmito překážkami potýkat nemusejí. Protože však svého oddaného přímo ochraňuješ, je schopen stoupnout si na hlavu každé překážky, kterou mu polobozi postaví do cesty.
Polobozi vedení Kāmadevou, Amorem, zde uznávají svůj přestupek u lotosových nohou Osobnosti Božství, Nara-Nārāyaṇa Ṛṣiho, a poukazují na nepatrné postavení polobohů ve srovnání s Nejvyšším Pánem. Tak jako musí farmář platit králi nebo vládĕ určité procento svého zemĕdĕlského zisku jako daň, musí všechny lidské bytosti obĕtovat určité procento svého hmotného bohatství polobohům. V Bhagavad-gītĕ však Pán vysvĕtluje, že polobozi jsou také Jeho služebníci a že je to On samotný, kdo skrze polobohy udílí veškerá požehnání. Mayaiva vihitān hi tān. Vaiṣṇava, oddaný Pána, sice polobohy uctívat nepotřebuje, ale polobozi, pyšní na své vznešené hmotné postavení, nĕkdy mají vaiṣṇavovi jeho výhradní oddanost Pánu za zlé a snaží se způsobit jeho poklesnutí, jak je popsáno v tomto verši slovy (sura-kṛtā bahavo 'ntarāyāḥ). Polobozi zde ale zdůrazňují, že Kṛṣṇa je přímým ochráncem svých oddaných. Pro upřímného oddaného jsou takzvané překážky podnĕtem pro další duchovní pokrok.
Polobozi zde říkají: „Náš drahý Pane, mysleli jsme si, že můžeme Tvoje vĕdomí rozrušit našimi pošetilými triky. Díky Tvé milosti si nás však příliš nevšímají ani Tvoji oddaní, tak proč bys mĕl brát naše pošetilé chování vážnĕ?“ Slovo yadi zde poukazuje na jistotu, že Kṛṣṇa je vždy ochráncem svých odevzdaných oddaných. I když na cestĕ upřímného oddaného, který káže slávu Pána, může stát mnoho překážek, tyto překážky zvĕtšují jeho odhodlání. Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho proto neustálé překážky kladené polobohy vytvářejí určitý žebřík nebo schodištĕ, po kterém oddaný neochvĕjnĕ stoupá zpĕt do království Boha. Podobný verš se nachází i ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.33):
tathā na te mādhava tāvakāḥ kvacid
bhraśyanti mārgāt tvayi baddha-sauhṛdāḥ
tvayābhiguptā vicaranti nirbhayā
vināyakānīkapa-mūrdhasu prabho
„Ó Mādhavo, Nejvyšší Osobnosti Božství, Pane bohynĕ štĕstí, jestliže nĕkdy oddaní, kteří jsou do Tebe zcela zamilováni, nĕkdy poklesnou z cesty oddanosti, nepoklesnou jako neoddaní, protože je stále ochraňuješ. Nebojácnĕ proto překročí hlavy svých protivníků a pokračují na cestĕ oddané služby.“