SLOKA 9
itthaṁ bruvaty abhaya-de nara-deva devāḥ
sa-vrīḍa-namra-śirasaḥ sa-ghṛṇaṁ tam ūcuḥ
naitad vibho tvayi pare ’vikṛte vicitraṁ
svārāma-dhīra-nikarānata-pāda-padme
ittham — takto; bruvati — když promluvil; abhaya-de — ten, který dává nebojácnost; nara-deva — ó králi (Nimi); devāḥ — polobozi (Amor a jeho společníci); sa-vrīḍa — ze studu; namra — poklonili se; śirasaḥ — hlavami; sa-ghṛṇam — prosili o smilování; tam — Jemu; ūcuḥ — řekli; na — není; etat — toto; vibho — ó všemocný Pane; tvayi — pro Tebe; pare — Nejvyššího; avikṛte — nemĕnného; vicitram — cokoliv překvapivého; sva-ārāma — tĕch, kdo jsou vnitřnĕ spokojeni; dhīra — a tĕch, kdo jsou rozvážní; nikara — mnoho; ānata — klaní se; pāda-padme — jehož lotosovým nohám.
Můj milý králi Nimi, když Nara-Nārāyaṇa Ṛṣi takto svými slovy odstranil jejich strach, sklonili polobozi zahanbenĕ hlavy a protože chtĕli, aby se nad nimi Pán smiloval, oslovili Ho: „Náš drahý Pane, jsi neustále transcendentální, mimo dosah klamu a nikdy se tedy nemĕníš. Jsi k nám bezpříčinnĕ milostivý, i když jsme se vůči Tobĕ dopustili velkého přestupku a to u Tebe není nic neobvyklého, protože se u Tvých lotosových nohou pokornĕ klaní vnitřnĕ spokojení velcí mudrci prostí pýchy a hnĕvu.“
Polobozi řekli: „Náš drahý Pane, i když jsou obyčejné živé bytosti jako polobozi a obyčejní lidé neustále rozrušovány svĕtskou pýchou a hnĕvem, Ty jsi vždy transcendentální. Není proto nic zvláštního na tom, že jsme my, nedokonalí polobozi, nedokázali Tvoji slávu ocenit.“