SLOKA 11

Lidé, kteří postrádají čisté vĕdomí Kṛṣṇy, vždy tíhnou k hmotnému smyslovému požitku v podobĕ nedovoleného sexu, jedení masa a požívání omamných látek. Chtĕli by, aby jejich život byla jedna velká zábava, kde budou jíst, pít a užívat si. Tito materialisté nemají zájem vzdát se tĕchto dočasných požitků, protože jsou pevnĕ spoutaní tĕlesným pojetím života. Pro tyto lidi existuje mnoho védských pokynů, jak konat obĕti, které zajišťují hmotné uspokojení smyslů usmĕrnĕným způsobem. Když podmínĕná duše přistoupí na askezi usmĕrnĕného smyslového požitku v souladu s védským životním stylem, zvykne si tak nepřímo uctívat Nejvyššího Pána. S probíhajícím očištĕním živá bytost postupnĕ vyvine vyšší chuť a Pánova duchovní povaha ji začne přitahovat přímo.

Pokleslí následovníci karma-kāṇḍské části Véd nĕkdy prohlašují, že hmotných výsledků védských obřadů se človĕk nikdy nemá zříkat, neboť je předepisují náboženská písma. Jeden védský pokyn například říká, že manžel musí ve vhodném období, alespoň pĕt dní po jejím menstruačním cyklu, přijít v noci za svou ženou, která se řádnĕ vykoupala a očistila, a jako zodpovĕdný hospodář se vĕnovat nábožensky podloženému sexu.

Tento příkaz sejít se s manželkou za účelem pohlavního styku vysvĕtlují vaiṣṇavští ācāryové takto. Témĕř každý muž v hmotném svĕtĕ je plný chtíče a touží po vášnivém pohlavním životĕ s každou přitažlivou ženou, kterou potká, nebo s jakoukoliv ženou bez rozlišování. Pro bĕžného materialistu je úspĕch, pokud se dokáže omezit na vztah se svou právoplatnou manželkou. Jelikož ale důvĕrnost plodí pohrdání, přirozenou tendencí je, že se manželovi postupnĕ jeho žena znelíbí nebo k ní vyvine odpor a bude toužit po nedovolených stycích s jinými ženami. Tato mentalita je velmi hříšná a zavrženíhodná, a proto védská písma nařizují, aby se muž sešel se svou manželkou s touhou počít dĕti, a tak omezil své sklony k nedovolenému pohlavnímu styku s jinými ženami. Kdyby žádný takový pokyn, který muži nařizuje sejít se se svou manželkou, Védy neobsahovaly, mnoho mužů by přirozenĕ mĕlo sklon své manželky zanedbat a nedovoleným stykem poskvrnit jiné ženy.

Tento příkaz pro podmínĕné duše se však nevztahuje na velké duše, které setrvávají na duchovní úrovni a vůči hmotné pohlavní touze jsou transcendentální. V tomto verši je uvedeno: nivṛttir iṣṭā – skutečným zámĕrem védských písem je přivést živou bytost zpátky domů, zpátky k Bohu do duchovního svĕta. Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ říká jasnĕ: yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ tyajaty ante kalevaram – to, na co myslíme v čase smrti, určí, jaké bude naše další tĕlo.

Vzpomíná-li nĕkdo na Kṛṣṇu, je okamžitĕ přemístĕn na Kṛṣṇovu vĕčnou planetu. A jelikož všechna védská písma jsou určena k poznání Kṛṣṇy (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ), nemůže být jakékoliv pohroužení v hmotných smyslech, ať dovolené či nedovolené, konečným cílem Véd. Védská usmĕrnĕní týkající se pohlavního života v manželství mají ve skutečnosti předcházet hříšnému nedovolenému sexu. Nikdo by si z toho však nemĕl vyvozovat pošetilý závĕr, že chtivá touha po nahém tĕle vlastní manželky je dokonalostí seberealizace a védského pokroku. Pravou dokonalostí duchovního života je oprostit se ode všech hmotných tužeb (nivṛtti) a upřít mysl na Kṛṣṇu.

Podobnĕ existují další pokyny usmĕrňující požívání alkoholických nápojů a masa. Tĕm, kdo se neobejdou bez masa, je přikázáno konat védské obřady umožňující pojídání pĕti druhů pĕtiprstých zvířat, jimiž jsou nosorožec, želva, králík, dikobraz a ještĕrka. Pití určitých alkoholických nápojů je zase dovolené bĕhem velmi omezujících obĕtí konaných s vysokými náklady v určité dny v roce. Jinak jsou opilectví a kruté zabíjení zvířat zakázané. Konáním tĕchto obĕtí se človĕk postupnĕ očistí a získá nechuť k tak pošetilému jednání, jako je jedení masa a pití alkoholu. Védská usmĕrňující pravidla, která postupnĕ omezují uspokojování smyslů, se nazývají vidhi. Slovo niyama označuje pokyny nabádající k činnostem, které by človĕk bĕžnĕ nechtĕl dĕlat. Například je řečeno: ahar ahaḥ sandhyām upāsīta – „Gāyatrī mantru je třeba pronášet každý den ve třech dobách přechodu.“ Je také řečeno: māgha-snānaṁ prakurvīta – „Každý den se človĕk musí koupat, i bĕhem nejchladnĕjších zimních mĕsíců.“ Tím je předepsané jednání, které by se jinak zanedbávalo.

I když byly výše zmínĕny pokyny neopomíjet svou právoplatnou manželku, ohlednĕ toho, že by se človĕk nemĕl zcela vyhýbat jedení masa, žádný pokyn neexistuje. To znamená, že zabíjení zvířat se považuje za nanejvýš ohavné počínání, a přestože jsou pro násilnĕjší třídu lidí stanoveny jisté úlevy, ve skutečnosti by človĕk mĕl tohoto krutého jednání zcela zanechat, neboť i malé nedopatření v průbĕhu zvířecích obĕtí napáchá v jeho životĕ dalekosáhlé škody.

Mĕlo by být zřejmé, že od tĕch, kdo pronášením Hare Kṛṣṇa mantry podle návodu Śrī Caitanyi Mahāprabhua dosáhli duchovní pokročilosti, se očekává, že hmotného uspokojování smyslů zcela zanechají. Pokud se nĕjaký oddaný Kṛṣṇy pokrytecky snaží využívat svolení písem k jedení masa, požívání omamných látek nebo sexuálnímu požitku, pak se dopouští desátého přestupku proti pronášení svatého jména. Zvláštĕ u toho, kdo přijal stav odříkání zvaný tridaṇḍi-sannyāsa, je odsouzeníhodné zajímat se o védské pokyny ohlednĕ usmĕrnĕného pohlavního styku pro hospodáře. Nic takového se podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho oddaným ve stavu odříkání nedovoluje. Vaiṣṇavský sannyāsī by se nemĕl nechat pošetile zmást výroky ve védské literatuře, jako je následující verš z Manu-saṁhity:

„Jedení masa, požívání omamných látek a holdování sexu jsou přirozené sklony podmínĕných duší, a proto by se tyto osoby nemĕly za tyto činnosti odsuzovat. Skutečné dokonalosti života ale nikdo nemůže dosáhnout, aniž by tĕchto hříšných činností zanechal.“

Kriyā-vidhāna vysvĕtluje, že sex je povolený pouze při obĕti vāmadeva neboli garbhādhāna-saṁskāra určené k početí zbožných dĕtí. Rovnĕž je uvedeno, že při uctívání Pána Hariho se nĕkdy používají určité druhy masa prostřednictvím obĕtí předkům a polobohům. Nápoj soma zase poskytuje určitou formu opojení. Pokud ale o tyto obĕtiny projeví zájem nĕjaký takzvaný brāhmaṇa, okamžitĕ se znečistí. Brāhmaṇové, kteří tyto obĕti provádĕli, nikdy žádné alkoholické nápoje ani maso sami nepožívali. Ty byly určeny pro kṣatriyi, u kterých se přijímání tĕchto zbytků obĕti nepovažovalo za přestupek.

V hnutí Caitanyi Mahāprabhua však můžeme vidĕt, že ti, kdo se chtĕjí stát pokročilými oddanými Kṛṣṇy, všech tĕchto plodonosných obĕtí okamžitĕ zanechávají. Ty jsou s čistou oddanou službou neslučitelné. Caitanya Mahāprabhu chtĕl, aby se všichni Jeho upřímní následovníci vĕnovali dvacet čtyři hodin dennĕ naslouchání o slávĕ Osobnosti Božství a jejímu opĕvování (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ). Kdokoliv se hlásí k Caitanyovi Mahāprabhuovi a má vážný zájem vrátit se v blízké budoucnosti domů, zpátky k Bohu, by se nemĕl nechat bezmyšlenkovitĕ zlákat védskými plodonosnými obřady, které mají upoutat lidi beznadĕjnĕ spoutané hmotným, tĕlesným pojetím života. Následovníci Caitanyi Mahāprabhua zůstávají od tĕchto poskvrnĕných obřadů vždy stranou.