SLOKA 10
sarveṣu śaśvat tanu-bhṛtsv avasthitaṁ
yathā kham ātmānam abhīṣṭam īśvaram
vedopagītaṁ ca na śṛṇvate ’budhā
mano-rathānāṁ pravadanti vārtayā
sarveṣu — ve všech; śaśvat — vĕčnĕ; tanu-bhṛtsu — vtĕlených živých bytostech; avasthitam — setrvávající; yathā — jako; kham — nebe; ātmānam — Nejvyšší Duše; abhīṣṭam — zasluhující uctívání; īśvaram — konečný vládce; veda-upagītam — oslavovaný ve Védách; ca — také; na śṛṇvate — neslyší; abudhāḥ — neinteligentní osoby; manaḥ-rathānām — o náladových požitcích; pravadanti — stále diskutují; vārtayā — námĕty.
Osobnost Božství sídlí vĕčnĕ v srdci každé vtĕlené bytosti, a přesto zůstává stranou; tak jako nebe, které je všudypřítomné, se nemísí se žádným hmotným předmĕtem. Pán je tedy svrchovaný cíl uctívání a absolutní vládce všeho. Védská literatura Ho obšírnĕ oslavuje, ale ti, jimž chybí inteligence, o Nĕm nechtĕjí naslouchat. Radĕji marní čas diskutováním svých mentálních výmyslů, které se nevyhnutelnĕ točí kolem hrubohmotného smyslového požitku, jako je například sex a jedení masa.
V Bhagavad-gītĕ Pán Kṛṣṇa říká: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. Cílem veškerého védského poznání je znát Pána, Absolutní Pravdu. I když tento účel Véd jasnĕ vyjevuje jak samotná védská literatura, tak seberealizovaní ācāryové, pošetilí lidé tuto jednoduchou pravdu nejsou schopní pochopit. Radĕji obohacují své poznání o nedovoleném sexu diskusemi o svých sexuálních partnerech a zážitcích. Také nadšenĕ popisují a svým přátelům doporučují nejlepší restaurace, kde se podává maso, a s oblibou oslavují různé drogy a alkohol podrobným líčením své opilosti a halucinogenních následků svých hříšných zkušeností. Materialističtí požitkáři si nadšenĕ telefonují, setkávají se v klubech a na schůzích a plni elánu pokračují v lovu, pití a hazardu, a tak své životy naplňují kvalitou nevĕdomosti. Diskutovat Absolutní Pravdu, Kṛṣṇu, nemají čas ani zájem. Bohužel opomíjejí Nejvyššího Pána, který proto tyto hlupáky přísnĕ trestá, aby je přivedl k rozumu. Všechno patří Pánu a všechno je určené pro Jeho požitek. Jakmile živá bytost jedná pro potĕšení Pána, zakouší neomezenou blaženost. Yena sattvaṁ śuddhyed yasmād brahma-saukhyaṁ tv anantam. Hmotné činnosti žádné skutečné štĕstí nepřinášejí a Pán milostivĕ trestá omámenou podmínĕnou duši, aby ji přivedl zpátky k jejímu pravému životu.
Materialisté bohužel nedbají na doporučení Nejvyššího Pána v Bhagavad-gītĕ ani na rady Jeho představitelů, kteří promlouvají v příbuzných textech, jako je Śrīmad-Bhāgavatam. Místo toho si tito požitkáři o sobĕ myslí, že jsou nesmírnĕ výřeční a učení. Každý materialista si připadá, že snĕdl všechnu moudrost, a proto nemá čas naslouchat skutečné pravdĕ. Nicménĕ Osobnost Božství trpĕlivĕ čeká v srdci podmínĕné duše, jak uvádí tento verš, a povzbuzuje ji, aby si všimla Pána vedle ní. Takto uznat existenci Osobnosti Božství je počátek všeho příznivého a šťastného v životĕ podmínĕné duše.