SLOKA 47
darśanāliṅganālāpaiḥ
śayanāsana-bhojanaiḥ
ātmā vāṁ pāvitaḥ kṛṣṇe
putra-snehaṁ prakurvatoḥ
darśana — díváním se; āliṅgana — objímáním; ālāpaiḥ — a rozmlouváním; śayana — při ležení; āsana — sedĕní; bhojanaiḥ — a jedení; ātmā — srdce; vām — vás dvou; pāvitaḥ — očistila se; kṛṣṇe — Pánu Kṛṣṇovi; putra-sneham — lásku vůči synovi; prakurvatoḥ — kteří jste projevovali.
Můj milý Vasudevo, ty a tvá šlechetná žena Devakī jste projevili velkou transcendentální lásku vůči Kṛṣṇovi, jehož jste přijali za svého syna. Stále jste se na Pána dívali, objímali jste Ho, mluvili, lehali, sedali i jedli jste s Ním. Není pochyb o tom, že tĕmito láskyplnými důvĕrnými styky s Pánem jste oba úplnĕ očistili svá srdce. To znamená, že jste již dokonalí.
Slova ātmā vām pāvitaḥ jsou v tomto verši velmi významná. Obyčejné podmínĕné duše musí svou existenci očišťovat tím, že následují usmĕrňující zásady bhakti-yogy a učí se všechny své činnosti zapojit do oddané služby Pánu. Na ty vznešené duše, které osobnĕ asistují Pánu jako Jeho rodiče, přátelé, přítelkynĕ, rádci, synové a tak dále, se ale tento usmĕrnĕný postupný proces nevztahuje. Díky intenzívní lásce ke Kṛṣṇovi jako svému synovi již Vasudeva a Devakī dosáhli stádia nejvyšší životní dokonalosti. Ačkoli v předchozím verši Śrī Nārada Muni sdĕlil Vasudevovi, že on i jeho žena jsou slavní tím, že se Kṛṣṇa narodil jako jejich syn, Vasudeva mohl namítat, že jiní Pánovi osobní společníci, jako například Jaya a Vijaya, poklesli, když urazili třídu brāhmaṇů. Proto Nārada ve stávajícím verši použil slovo pāvitaḥ – „Jste úplnĕ očištĕní, takže ve vaší oddané službĕ není ani sebemenší náznak nedokonalosti. Tak silná je vaše láska ke Kṛṣṇovi.“
Z komentáře Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura je zřejmé, že Śrī Vasudeva, Kṛṣṇův otec v Jeho zábavách, je ve skutečnosti nitya-siddha, vĕčnĕ osvobozený společník Osobnosti Božství. Vasudeva má duchovní tĕlo, stejnĕ jako Kṛṣṇa, a je stále pohroužený v neutuchající extatické touze sloužit svému nádhernému synovi Kṛṣṇovi. Nārada však chápal, že kvůli své nesmírné pokoře se Vasudeva považoval za obyčejnou lidskou bytost a dychtivĕ si přál získat transcendentální poučení o oddané službĕ Pánu. Śrī Nārada Muni tedy vzal ohled na Vasudevovu extatickou pokoru a aby zmírnil jeho úzkost, poučil ho o vĕdĕ bhakti-yogy, jako kdyby poučoval obyčejnou lidskou bytost. Zároveň však Nārada vyjevil, že Śrī Vasudeva a Devakī ve skutečnosti už jsou dokonale slavní díky svému nebývalému štĕstí, že mají Kṛṣṇu a Balarāmu za své syny. Proto Nārada říká Vasudevovi: „Můj milý Vasudevo, nepropadej malomyslnosti a nepochybuj o svém postavení. Zaručenĕ se neprodlenĕ vrátíš domů, zpátky k Bohu. Ty a tvá šlechetná žena jste ve skutečnosti nejpožehnanĕjší z lidí.“
Každý by se mĕl stát požehnaným tak, že plnĕ rozvine svou spící lásku ke Kṛṣṇovi. Mnozí hroziví démoni, kteří vystupovali proti Kṛṣṇovi, nakonec díky svému styku s Ním dosáhli štĕstí. Není tedy pochyb, že milující oddaní Pána, kteří ve dne v noci myslí jen na to, jak potĕšit Kṛṣṇu, dosáhnou svrchované blaženosti.