SLOKA 49
māpatya-buddhim akṛthāḥ
kṛṣṇe sarvātmanīśvare
māyā-manuṣya-bhāvena
gūḍhaiśvarye pare ’vyaye
mā — ne; apatya-buddhim — představu, že je váš syn; akṛthāḥ — vztahujte; kṛṣṇe — na Kṛṣṇu; sarva-ātmani — Nejvyšší Duši všech; īśvare — Osobnost Božství; māyā — působením své síly klamu; manuṣya-bhāvena — když vypadá jako obyčejný človĕk; gūḍha-aiśvarye — zatímco skrývá svůj majestát; pare — Nejvyššího; avyaye — nepomíjivého.
Nepovažujte Kṛṣṇu za obyčejné dítĕ, protože je Nejvyšší Osobnost Božství, nikdy Ho neubývá a je Duší všech bytostí. Skryl svůj nepředstavitelný majestát, a proto navenek vypadá jako obyčejná lidská bytost.
Pán Śrī Kṛṣṇa je původní zdroj všech úplných inkarnací Absolutní Pravdy. Kṛṣṇas tu bhagavān svayam. Jeho neomezený transcendentální majestát je nevyčerpatelný, a tak snadno udržuje celé stvoření pod svou vládou. Pán Kṛṣṇa je vĕčným dobrodincem každé živé bytosti, a proto se Vasudeva nemusel obávat o svůj budoucí cíl, ani co se stane s ostatními osobními společníky Kṛṣṇy, jako byli členové yaduovské dynastie. Ve 46. sloce této kapitoly řekl Nārada Muni Vasudevovi: putratām agamad yad vāṁ bhagavān īśvaro hariḥ – „Ty a tvá šlechetná žena jste teď po celém vesmíru oslavovaní, protože se Pán Kṛṣṇa osobnĕ stal vaším synem.“ Tĕmito slovy Nārada povzbuzuje Vasudevu, aby Pána Kṛṣṇu dál miloval jako svého drahého syna, neboť tĕchto extatických pocitů oddanosti by se nemĕl oddaný nikdy vzdávat. Zároveň však odstraňuje Vasudevovy pochyby ohlednĕ budoucnosti ujištĕním: „Kvůli své lásce ke Kṛṣṇovi Ho můžeš považovat za obyčejnou lidskou bytost. Ty jednáš jako lidská bytost a Pán Kṛṣṇa tvé jednání jednoduše opĕtuje. Chce tĕ povzbudit, abys Ho miloval jako svého syna, a proto se svĕřuje do tvé péče. Jeho nepředstavitelná moc a majestát jsou tak před tebou skryté. Nemysli si však, že události v tomto hmotném svĕtĕ představují skutečné nebezpečí. I když Kṛṣṇa vypadá, že ti podléhá, je to vĕčnĕ svrchovaný vládce. Proto Ho nepovažuj za lidskou bytost. Je za všech okolností Nejvyšší Osobností Božství.“
Slovo māyā v tomto verši vyjadřuje, že Kṛṣṇovy zdánlivĕ lidské činnosti (manuṣya) ve skutečnosti matou obyčejné lidi, protože Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Māyā také znamená „transcendentální energie“. O tom mluví Bhagavad-gītā: sambhavāmy ātma-māyayā – Pán sestupuje ve své transcendentální podobĕ plné transcendentálních energií. Proto slova māyā-manuṣya-bhāvena tady také poukazují na Kṛṣṇovu původní transcendentální podobu, která připomíná lidské podoby vídané v tomto svĕtĕ. Māyā podle sanskrtského slovníku rovnĕž označuje „milost“ či „soucit“. Rozumí se tedy, že Pán přichází ze své bezpříčinné milosti vůči podmínĕným duším. Pánův příchod je i projevem Jeho bezpříčinné milosti vůči osvobozeným duším, pro které je nesmírným potĕšením připojit se k Pánu v Jeho zábavách, opĕvovat tyto vznešené duchovní činnosti a naslouchat o nich (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ).
Kṛṣṇa vĕtšinou skrýval svůj neomezený majestát, aby opĕtoval lásku, kterou Mu Vasudeva projevoval. Tímto způsobem se oddanému dostává plné podpory v jeho individuálním láskyplném vztahu s Pánem. Když ale Vasudevu zachvátila úzkost vzhledem k nebezpečné situaci vzniklé kletbou brāhmaṇů, Nārada mu okamžitĕ připomnĕl, že tyto obavy jsou zbytečné, protože všechny tyto události se dĕjí pod přímou vládou Nejvyšší Osobnosti Božství. Vaiṣṇavští paramahaṁsové, kteří přijímají postavení Pánových rodičů, zůstávají neustále v Jeho útočišti a nikdy se neodchylují od láskyplné oddané služby Pánu. Za všech okolností neochvĕjnĕ setrvávají na úrovni transcendence, na rozdíl od obyčejných rodičů v hmotném svĕtĕ, kteří jsou stále zmateni iluzí následkem tĕlesného pojetí života.