SLOKA 6
karmaṇy akovidāḥ stabdhā
mūrkhāḥ paṇḍita-māninaḥ
vadanti cāṭukān mūḍhā
yayā mādhvyā girotsukāḥ
karmaṇi — zákonitostí karmy; akovidāḥ — neznalí; stabdhāḥ — nemístnĕ namyšlení; mūrkhāḥ — hlupáci; paṇḍita-māninaḥ — považující se za velké učence; vadanti — říkají; cāṭukān — lichotivé prosby; mūḍhāḥ — zmatení; yayā — jakými; mādhvyā — sladkými; girā — slovy; utsukāḥ — velmi dychtiví.
Tito arogantní a namyšlení hlupáci, kteří neznají umĕní jak jednat a jsou okouzlení a inspirovaní sladkými slovy Véd, se vydávají za učené autority a vemlouvají se polobohům.
Slova karmaṇy akovidāḥ se vztahují na ty, kdo neovládají umĕní, jak jednat, aniž by to v budoucnu poutalo. Toto umĕní je popsané v Bhagavad-gītĕ: yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ. Je třeba pracovat pro uspokojení Viṣṇua, jinak je práce příčinou budoucího pouta v kolobĕhu opakovaného zrození a umírání. Slovo stabdhāḥ, „nemístnĕ namyšlení“, vyjadřuje, že nevĕdomí lidé neznají umĕní, jak správnĕ jednat, a přesto se nezeptají učených oddaných a nepřijmou rady Pánových společníků. Tito mūrkhové neboli hlupáci jsou omámení plody karmy nabízenými ve Védách a myslí si: „Jsme učení znalci Véd a všemu dokonale rozumíme.“ Proto je přitahují výroky Véd jako apāma somam amṛtā abhūma („Pili jsme nápoj soma a teď jsme nesmrtelní“), akṣayyaṁ ha vai cāturmāsya-yājinaḥ sukṛtaṁ bhavati („Ten, kdo provádí obĕť cāturmāsyi, získá nevyčerpatelné zbožné zásluhy“) a yatra noṣṇaṁ na śītaṁ syān na glānir nāpy arātayaḥ („Pojďme na tu hmotnou planetu, kde není horko ani zima, kde nehrozí žádná ztráta ani žádní nepřátelé“). Neuvĕdomují si, že i Pán Brahmā, stvořitel vesmíru, zemře, když vyprší vesmírný čas, nemluvĕ o materialistických následovnících Véd, kteří jako žáby skáčou na různé nebeské planety při hledání té nejvyšší úrovnĕ smyslového požitku. Tito zmatení védští učenci sní o dovádĕní s apsarami, nádhernými kurtizánami z nebeských planet, které mistrnĕ zpívají, tančí a celkovĕ probouzejí neovladatelné chtivé touhy. Tak ti, kdo jsou unešeni nebeskými vidinami nabízenými v karma-kāṇḍské části Véd, postupnĕ vyvíjejí ateistickou mentalitu. Celý vesmír je ve skutečnosti určen k tomu, aby byl předložen jako obĕť Pánu Viṣṇuovi. Tak může podmínĕná duše postupnĕ dosáhnout vĕčného království nad přeludem hmotného smyslového požitku. Materialističtí následovníci Véd jsou však plní pýchy, a proto nikdy nepoznají svrchovanost a krásu Pána Viṣṇua.