SLOKA 17
tat tasthūṣaś ca jagataś ca bhavān adhīśo
yan māyayottha-guṇa-vikriyayopanītān
arthāñ juṣann api hṛṣīka-pate na lipto
ye ’nye svataḥ parihṛtād api bibhyati sma
tat — proto; tasthūṣaḥ — všeho nehybného; ca — a; jagataḥ — pohyblivého; ca — jakož i; bhavān — Ty (jsi); adhīśaḥ — svrchovaný vládce; yat — neboť; māyayā — hmotnou přírodou; uttha — vyvolanou; guṇa — kvalit (přírody); vikriyayā — přemĕnou (to znamená činností smyslových orgánů živých bytostí); upanītān — shromáždĕné; arthān — se smyslovými objekty; juṣan — jednající; api — i když; hṛṣīka-pate — ó Pane smyslů všech bytostí; na liptaḥ — nikdy nejsi poznamenaný; ye — ti, kdo; anye — jiní; svataḥ — svou vlastní silou; parihṛtāt — kvůli (objektům smyslového požitku); api — dokonce; bibhyati — bojí se; sma — vskutku.
Ó Pane, jsi svrchovaný stvořitel tohoto vesmíru a konečný vládce všech pohyblivých i nehybných živých bytostí. Jsi Hṛṣīkeśa, nejvyšší vládce všech smyslových činností, a proto se bĕhem svého dohlížení na nekonečnĕ mnohé smyslové činnosti v hmotném stvoření nikdy neznečistíš a nezapleteš. Oproti tomu jiné živé bytosti, dokonce i yogī a filozofy, rozruší a vydĕsí pouhá vzpomínka na hmotné objekty, kterých se na své cestĕ za osvícením údajnĕ zřekli.
Nejvyšší Pán Kṛṣṇa sídlí v srdci každé podmínĕné duše a vede živou bytost v jejím vyhledávání a zakoušení smyslového požitku. Výsledky tohoto jednání přinášejí rozčarování a to podmínĕnou duši postupnĕ přesvĕdčí, aby zavrhla hmotný život a odevzdala se Pánu ve svém srdci. Pána Kṛṣṇu nikdy neovlivňují marné pokusy živých bytostí užívat si Jeho matoucí energie. Osobnost Božství nemůže nikdy nic vydĕsit ani rozrušit, protože v konečném smyslu není nic od Pána oddĕlené.