SLOKA 17
satyasya te sva-dṛśa ātmana ātmano ’nyaṁ
vaktāram īśa vibudheṣv api nānucakṣe
sarve vimohita-dhiyas tava māyayeme
brahmādayas tanu-bhṛto bahir-artha-bhāvāḥ
satyasya — Absolutní Pravdy; te — kromĕ Tebe; sva-dṛśaḥ — jenž se zjevuješ; ātmanaḥ — pro mĕ osobnĕ; ātmanaḥ — než Nejvyšší Osobnost Božství; anyam — jiného; vaktāram — kvalifikovaného vykladače; īśa — ó můj Pane; vibudheṣu — mezi polobohy; api — ani; na — ne; anucakṣe — vidím; sarve — ti všichni; vimohita — zmatené; dhiyaḥ — jejich vĕdomí; tava — Tvou; māyayā — matoucí energií; ime — tito; brahma-ādayaḥ — v čele s Pánem Brahmou; tanu-bhṛtaḥ — podmínĕné duše s hmotnými tĕly; bahiḥ — ve vnĕjších vĕcech; artha — nejvyšší hodnotu; bhāvāḥ — představující si.
Můj milý Pane, Ty jsi Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství, a zjevuješ se svým oddaným. Kromĕ Tebe nevidím nikoho jiného, kdo by mi mohl skutečnĕ vyložit dokonalé poznání. Tak dokonalý mistr se nenajde ani mezi polobohy na nebi – i ti, Pánem Brahmou počínaje, jsou zmatení Tvou klamnou energií. Jsou to podmínĕné duše považující svá hmotná tĕla a tĕlesné expanze za nejvyšší pravdu.
Všechny podmínĕné duše, od Pána Brahmy až po nepatrného mravence, jsou zahalené hmotnými tĕly, jež vytvořila matoucí energie Pána, prohlašuje Śrī Uddhava. Polobozi na nebi jsou zaneprázdnĕní správou vesmíru a neustále využívají své neuvĕřitelné hmotné schopnosti. Postupnĕ proto upínají mysl na svá mysticky zplnomocnĕná tĕla a také na své tĕlesné expanze, jako jsou jejich nebeské manželky, dĕti, spolupracovníci a přátelé. Bĕhem života na nebeských planetách si polobozi navykají uvažovat z hlediska hmotného dobra a zla a následnĕ se pro nĕ jejich bezprostřední tĕlesné blaho stává nejvyšším cílem života.
Polobozi se však striktnĕ snaží dodržovat Boží zákony. Nejvyšší Pán jim v tom pomáhá tím, že sestupuje, aby jim připomnĕl svou svrchovanou osobnost, se schopnostmi nekonečnĕ překonávajícími schopnosti nebeských bytostí. Pán Viṣṇu má vĕčné tĕlo oplývající blažeností, poznáním a rozmanitými neomezenými energiemi, zatímco polobozi mají jen skvĕlá hmotná tĕla podléhající zrození, smrti, stáří a nemoci.
Jelikož polobozi lpĕjí na vládnutí stvořenému vesmíru, jejich oddanost Bohu je poznamenaná hmotnými touhami. Proto je přitahují ty části védského poznání, které přinášejí různé hmotné výsady potřebné k prodloužení jejich nebeského života. Śrī Uddhava je ale jako čistý oddaný Pána odhodlaný jít zpátky domů, zpátky k Bohu, za vĕčným životem, a proto ho vůbec nezajímá složité védské poznání polobohů. Hmotný svĕt je obrovské vĕzení, kde jsou vĕzňové vystaveni zrození, smrti, stáří a klamu, a čistý oddaný tam nechce zůstat ani jako prvotřídní vĕzeň, jako polobozi. Śrī Uddhava se chce vrátit do království Boha, a proto se obrací přímo na Osobnost Božství. Pán je sva-dṛśaḥ neboli ten, kdo se zjevuje svému oddanému. Z toho plyne, že jedinĕ samotný Pán nebo Jeho čistý oddaný, který vĕrnĕ opakuje Pánovo poselství, mohou vzít živou bytost nad hmotné nebe do svobodné atmosféry duchovních planet, kde se osvobozené duše tĕší vĕčnému životu plnému blaženosti a vševĕdoucnosti.