SLOKA 18

Nikdo nemůže tvrdit, že se do svého postavení vypracoval sám, protože každý jedná s tĕlem a myslí, které dostal od hmotné přírody. Podle přírodních zákonů hmotnou existenci provází neustálá úzkost a podmínĕné duše pravidelnĕ sužují hrozné pohromy. Zde Uddhava poukazuje na to, že jedinĕ Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, je náležitým Pánem, přítelem a útočištĕm pro podmínĕné duše. Mohou se nám zamlouvat dobré vlastnosti určitého človĕka či poloboha, ale pozdĕji můžeme v chování této osoby objevit různé nesrovnalosti. Proto je Kṛṣṇa popisován jako anavadyam. V osobním jednání či charakteru Osobnosti Božství se žádné nesrovnalosti nevyskytují; Pán je vĕčnĕ bezchybný.

Můžeme vĕrnĕ sloužit pánu, otci či polobohu, ale když přijde čas, abychom za svou službu dostali odmĕnu, může se stát, že náš pán zemře. Proto je zde Pán Kṛṣṇa popsán jako ananta-pāram, což znamená, že Ho neomezuje čas ani prostor. Slovo anta poukazuje na vypršení času a pāra na omezenost prostoru – ananta-pāram tedy znamená, že Pána Kṛṣṇu neomezuje čas ani prostor a tak své vĕrné služebníky vždy náležitĕ odmĕní.

Sloužíme-li nĕkomu jinému než Osobnosti Božství, náš takzvaný pán může na naši službu zapomenout nebo se zachovat nevdĕčnĕ. Proto je zde Pán Kṛṣṇa označen jako sarva-jñam, vševĕdoucí. Nikdy na službu svého oddaného nezapomíná, a proto není nikdy nevdĕčný. Navíc je řečeno, že Pán Kṛṣṇa si nepamatuje chyby svých oddaných, ale jen upřímnou službu, kterou pro Nĕho udĕlali.

Další nevýhodou služby nĕkomu jinému než Kṛṣṇovi je, že v nebezpečí nás náš pán nemusí být schopný ochránit. Útočištĕm nám může být náš stát, ale ten může zničit válka. Hledáme-li útočištĕ u své rodiny, její členové mohou zemřít. Dokonce i polobozi nĕkdy prohrávají s démony, jak uvádí védská literatura. Pán Kṛṣṇa je ale podle tohoto verše īśvara, nejvyšší vládce, což znamená, že nehrozí, že by Ho nĕjaká jiná mocnost přemohla nebo Mu i jen bránila v jednání. Proto je slib Pána Kṛṣṇy, že ochrání své oddané, vĕčnĕ platný.

Pokud nesloužíme Osobnosti Božství, nebudeme vĕdĕt, jaký konečný výsledek naše služba přinese. Zde je však Pán Kṛṣṇa popsán jako akuṇṭha-vikuṇṭha-dhiṣṇyam. Pán Kṛṣṇa má své vĕčné sídlo zvané Vaikuṇṭha, kde nepůsobí žádné rušivé vlivy. Vĕrní služebníci Pána Kṛṣṇy mají zaručený návrat k Bohu, zpátky domů, aby žili vĕčným životem plným blaženosti a poznání v Pánovĕ osobním sídle. I polobozi, natož nepatrné lidské bytosti, však dříve či pozdĕji podléhají záhubĕ. Jaký konečný prospĕch může přinést služba jim?

Uddhava sám o sobĕ říká, že je nirviṇṇa-dhīḥ a vṛjinābhitaptaḥ, vyčerpaný a znechucený rozpory a bolestmi hmotného života. To ho nutí být pokorný a odevzdat se lotosovým nohám Kṛṣṇy, který je osobním přítelem každé živé bytosti. Významný človĕk v hmotném svĕtĕ nemá na bezvýznamné lidi čas. Ale Pán je tou nejvĕtší osobností, a přesto sídlí v srdci každé živé bytosti. To znamená, že je nejmilostivĕjší ze všech. Pán Kṛṣṇa je konečným útočištĕm i pro Nāru, puruṣu, jenž je expanzí Pána tvořící hmotný svĕt. Živá bytost se nazývá nara a ten, kdo pro ni vytváří hmotné podmínky, je Nāra neboli Mahā-Viṣṇu. Slovo nārāyaṇa vyjadřuje, že i Mahā-Viṣṇu nachází útočištĕ u Kṛṣṇy, který je bezpochyby svrchovaný. I když v současnosti je naše vĕdomí znečištĕné hříšnými sklony, vše se dá napravit, pokud po vzoru Śrī Uddhavy přijmeme útočištĕ u Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Přijmout útočištĕ u Kṛṣṇy znamená uchýlit se k oddané službĕ a následování Kṛṣṇových pokynů. To Pán Kṛṣṇa požaduje v Bhagavad-gītĕ, a pokud budeme jednat podle Pánova nařízení, náš život může být dokonale příznivý a úspĕšný. Kṛṣṇovou milostí můžeme, dřív než bychom čekali, vstoupit do království Boha s jeho vĕčným životem oplývajícím blažeností a poznáním.