SLOKA 23
atra māṁ mṛgayanty addhā
yuktā hetubhir īśvaram
gṛhyamāṇair guṇair liṅgair
agrāhyam anumānataḥ
atra — zde (v lidské podobĕ); mām — Mĕ; mṛgayanti — hledají; addhā — přímo; yuktāḥ — umístĕní; hetubhiḥ — podle zjevných příznaků; īśvaram — Nejvyššího Pána; gṛhyamāṇaiḥ guṇaiḥ — vnímající inteligencí, myslí a smysly; liṅgaiḥ — a podle nepřímo zjištĕných příznaků; agrāhyam — mimo dosah přímého vnímání; anumānataḥ — metodou logické dedukce.
I když Mĕ, Nejvyššího Pána, nelze nikdy postihnout obyčejným smyslovým vnímáním, ti, kdo se nacházejí v lidském tĕle, mohou použít svou inteligenci a další schopnosti vnímání k tomu, aby Mĕ přímo hledali podle zjevných i nepřímo zjištĕných příznaků.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvádí, že slovo yuktāḥ v tomto verši poukazuje na ty, kdo následují usmĕrňující zásady bhakti-yogy. Pánovi oddaní nepřestávají používat svou inteligenci a nestávají se nemyslícími fanatiky, jak se domnívají nĕkteří pošetilci. Slova anumānataḥ a guṇair liṅgaiḥ vyjadřují, že oddaný praktikující bhakti-yogu intenzívnĕ hledá Osobnost Božství pomocí všech rozumových schopností lidského mozku. Slovo mṛgayanti, „hledají“, se však nevztahuje k nĕjakému neusmĕrnĕnému či neautorizovanému procesu. Když hledáme nĕčí telefonní číslo, nahlížíme do autorizovaného telefonního seznamu. Podobnĕ když hledáme určitý výrobek, jdeme do specializovaného obchodu, kde pravdĕpodobnĕ najdeme to, co hledáme. Śrīla Jīva Gosvāmī poukazuje na to, že Nejvyšší Osobnost Božství není výtvorem představivosti, takže si nemůžeme svévolnĕ představovat, jaký by Pán mohl být. Abychom tedy získali informace o Pánu Kṛṣṇovi, musíme usmĕrnĕným způsobem hledat v autorizovaných védských písmech. Slovo agrāhyam v tomto verši vyjadřuje, že nikdo nemůže dosáhnout Pána Kṛṣṇy nebo Ho poznat bĕžnou spekulací nebo činnostmi hmotných smyslů. V této souvislosti uvádí Śrīla Rūpa Gosvāmī následující verš v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.234):
ataḥ śrī-kṛṣṇa-nāmādi
na bhaved grāhyam indriyaiḥ
sevonmukhe hi jihvādau
svayam eva sphuraty adaḥ
„Nikdo nemůže pochopit transcendentální povahu jména, podoby, vlastností a zábav Śrī Kṛṣṇy pomocí svých hmotou znečištĕných smyslů. Tyto skutečnosti jsou mu zjeveny pouze tehdy, když je duchovnĕ prostoupený transcendentální službou Pánu.“
Slova gṛhyamāṇair guṇaiḥ poukazují na rozumové a intelektuální schopnosti lidského mozku. Ty se všechny dají použít k přímému i nepřímému vnímání Osobnosti Božství. Nepřímo můžeme Pána vnímat skrze Jeho stvoření. Jelikož prostřednictvím své inteligence (a smyslů) získáváme zkušenosti s tímto svĕtem, můžeme dospĕt k závĕru, že naše inteligence musí mít stvořitele a že stvořitel musí být tedy svrchovanĕ inteligentní. Pomocí jednoduché logiky může takto každý rozumný človĕk pochopit existenci Nejvyšší Osobnosti Božství, vládnoucí všemu.
Pána můžeme vnímat také přímo pronášením a posloucháním Jeho svatých jmen a slávy. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ znamená, že každý by mĕl neustále opĕvovat slávu Pána a naslouchat o ní. Ten, kdo naslouchá a opĕvuje dokonalým způsobem, bezpochyby uvidí Pána tváří v tvář. Pán Kṛṣṇa je všudypřítomný a mĕli bychom Ho hledat všude. Přímo vnímat Nejvyšší Osobnost Božství je možné prostřednictvím transcendentálních smyslů očištĕných bhakti-yogou. Slovo addhā v tomto verši vyjadřuje, že toto vnímání je přímé, nikoliv zdánlivé. Tento bod důkladnĕ rozebral Śrīla Prabhupāda ve svém významu k verši ze Śrīmad-Bhāgavatamu (2.2.35):
bhagavān sarva-bhūteṣu
lakṣitaḥ svātmanā hariḥ
dṛśyair buddhy-ādibhir draṣṭā
lakṣaṇair anumāpakaiḥ
„Osobnost Božství Pán Śrī Kṛṣṇa se nachází v každé živé bytosti společnĕ s individuální duší. To je možné vnímat a představit si podle nám dané schopnosti vidĕt a za pomoci inteligence.“