SLOKA 17-18
kālenātmānubhāvena
sāmyaṁ nītāsu śaktiṣu
sattvādiṣv ādi-puruṣaḥ
pradhāna-puruṣeśvaraḥ
parāvarāṇāṁ parama
āste kaivalya-saṁjñitaḥ
kevalānubhavānanda-
sandoho nirupādhikaḥ
kālena — časovým faktorem; ātma-anubhāvena — který je Pánovou energií; sāmyam — do rovnováhy; nītāsu — přivedené; śaktiṣu — hmotné energie; sattva-ādiṣu — kvalita dobra a další; ādi-puruṣaḥ — vĕčný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; pradhāna-puruṣa-īśvaraḥ — svrchovaný vládce neutrálního stavu přírody (pradhāny) a živých bytostí; para — osvobozených živých bytostí či polobohů; avarāṇām — obyčejných podmínĕných duší; paramaḥ — nejvyšší cíl uctívání; āste — existuje; kaivalya — osvobozená existence; saṁjñitaḥ — to, co je vyjádřeno pojmem; kevala — čisté, bez doteku hmoty; anubhava — zážitek zjevení; ānanda — blaženost; sandohaḥ — souhrn; nirupādhikaḥ — bez vztahů na úrovni hmotných označení.
Když Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, projevuje svou energii v podobĕ času a přivádí své hmotné energie, jako je například kvalita dobra, do neutrálního vyrovnaného stavu, zůstává stále svrchovaným vládcem tohoto neutrálního stavu zvaného pradhāna, jakož i živých bytostí. Je také nejvyšším cílem uctívání všech bytostí, včetnĕ osvobozených duší, polobohů a obyčejných podmínĕných duší. Pán je vĕčnĕ prostý všech hmotných označení a představuje souhrn duchovní blaženosti, kterou živá bytost zažívá při pohledu na Jeho duchovní podobu. Takto Pán předvádí plný význam slova „osvobození“.
Tomu, kdo upíná mysl na Absolutní Pravdu, Osobnost Božství, se okamžitĕ uleví od přívalu hmotné úzkosti, protože Pánova transcendentální podoba je zcela prostá jakýchkoliv hmotných nečistot či označení. Ménĕ inteligentní lidé přijímají nelogickou doktrínu, že se Pán přemĕnil ve své stvoření a už Mu nezůstala žádná oddĕlená individuální existence. Mylnĕ si představují, že mohou svou individualitu nechat rozplynout ve vesmírné jednotĕ a nabýt úplné rovnosti s Nejvyšší Osobností Božství. Mínĕní Śrīmad-Bhāgavatamu ale je, že Osobnost Božství není neosobní, nýbrž oplývá všemi transcendentálními vlastnostmi. Tři kvality hmotné přírody představují Pánovu nižší energii a všemocný časový faktor, na nĕmž kvality spočívají, je osobní expanzí Pána. Takto Pán tvoří, udržuje a ničí hmotný projev, a přesto zůstává stranou. Podmínĕné duše, které chtĕjí využívat Jeho nižší stvoření, Pán pobízí, ať si to zkusí, a tak si hrají na poživatele v dočasném svĕtĕ hmoty. Jakmile však nĕkdo získá praktickou zkušenost, že hrubohmotné a jemnohmotné tĕlo jsou jen obaly vĕčné duše, vzdá se pošetilé připoutanosti ke hmotĕ a upne se k Nejvyšší Osobnosti Božství. Uvĕdomí si, že jeho vĕčným přirozeným postavením není ani si užívat hmoty, ani splynout s Pánem. Ve své pravé přirozenosti je služebníkem Boha. Služba Pánu je vĕčná, plná blaženosti a poznání a mocí této služby živá bytost získává osvobození a její jednání se stává slavným. Touto vĕčnou službou se postupnĕ vypracuje na úroveň kevalānubhavānanda-sandoha, kdy se při pohledu na transcendentální osobní podobu Pána ponoří do oceánu blaženosti.