SLOKA 19
kevalātmānubhāvena
sva-māyāṁ tri-guṇātmikām
saṅkṣobhayan sṛjaty ādau
tayā sūtram arindama
kevala — čistou; ātma — svého vlastního Já; anubhāvena — silou; sva-māyām — svou vlastní energii; tri — tří; guṇa — kvalit; ātmikām — složenou ze; saṅkṣobhayan — poté, co vzruší; sṛjati — projevuje; ādau — při stvoření; tayā — s tou energií; sūtram — mahat-tattvu vyznačující se činným potenciálem; arindama — ó přemožiteli nepřátel.
Ó přemožiteli nepřátel, Osobnost Božství při stvoření expanduje svou transcendentální sílu v podobĕ času, tou vzruší svou hmotnou energii, māyu, složenou ze tří kvalit hmotné přírody, a tak vytváří mahat-tattvu.
Slovo kevala znamená „čistá“ a naznačuje to, že Pánova kālaśakti, síla času, je transcendentální energie nelišící se od Jeho osobního tĕla. Brāhmaṇa zde oslovuje krále Yadua jako arindamu, přemožitele nepřátel. Tím naznačuje, že i když se diskuse týká māyi, matoucího stvoření, král si nemusí dĕlat starosti, protože jako vĕrný oddaný Pána dokáže porazit skutečné nepřátele v životĕ, jimiž jsou chtíč, hnĕv a chamtivost, jež človĕka vĕzní v království māyi. Slovo sūtram poukazuje na mahat-tattvu, na níž spočívají mnohé hmotné výtvory jako drahokamy navlečené na niti. Ve stádiu pradhāny, hmotné rovnováhy, na sebe kvality přírody vzájemnĕ nepůsobí. Pán Kapila vysvĕtluje ve třetím zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu v rámci svého výkladu sāṅkhyi, že Nejvyšší Osobnost Božství vzruší neutrální stav přírody, a tak nastává stvoření. Stvořená projevená podoba přírody, ve které probíhají plodonosné činnosti, se nazývá mahat-tattva. O té mluví tento verš.
Pokud se nĕkdo snaží vzdát Pánova iluzorního stvoření pomocí neosobní filozofie Vedānty, kdy umĕle staví nekonečné vĕdomí Pána a nekonečnĕ malé vĕdomí podmínĕné duše na stejnou úroveň, pak jeho analýza zdaleka nepostihuje realitu. Slovo sva-māyām v tomto verši vyjadřuje, že matoucí energie, jež zahaluje podmínĕné duše, je vždy podřízená Pánu, jehož nekonečné vĕdomí nikdy neselhává a jenž je vždy osobou.