SLOKA 26
jāyātmajārtha-paśu-bhṛtya-gṛhāpta-vargān
puṣṇāti yat-priya-cikīrṣayā vitanvan
svānte sa-kṛcchram avaruddha-dhanaḥ sa dehaḥ
sṛṣṭvāsya bījam avasīdati vṛkṣa-dharmaḥ
jāyā — manželku; ātma-ja — dĕti; artha — peníze; paśu — domácí zvířata; bhṛtya — služebníky; gṛha — domov; āpta — přátele a příbuzné; vargān — všechny tyto kategorie; puṣṇāti — živí; yat — tĕlo; priya-cikīrṣayā — s touhou potĕšit; vitanvan — expandující; sva-ante — v čase smrti; sa-kṛcchram — s velkým úsilím; avaruddha — nahromadĕné; dhanaḥ — bohatství; saḥ — toto; dehaḥ — tĕlo; sṛṣṭvā — poté, co vytvořilo; asya — živé bytosti; bījam — semeno; avasīdati — padá a umírá; vṛkṣa — stromu; dharmaḥ — podle povahy.
Človĕk připoutaný k tĕlu s velkým úsilím hromadí peníze, aby expandoval a chránil postavení své manželky, dĕtí, majetku, domácích zvířat, služebníků, domovů, příbuzných, přátel a tak dále. To vše dĕlá pro uspokojení svého vlastního tĕla. Tak jako strom před svou smrtí vytváří semeno budoucího stromu, umírající tĕlo projevuje semeno dalšího hmotného tĕla živé bytosti v podobĕ její nahromadĕné karmy. Poté, co takto zajistí pokračování hmotné existence, tĕlo padá a umírá.
Nĕkdo by mohl tvrdit: „Hmotné tĕlo je ze všech guruů, o kterých se dosud mluvilo, jednoznačnĕ nejlepší, protože dává odpoutanost a vytříbĕnou inteligenci, které človĕku umožňují oddanou službu Pánu. I když je tedy tĕlo dočasné, mĕli bychom mu velmi vĕrnĕ sloužit, jinak riskujeme, že se proviníme nevdĕčností. Jak lze doporučovat odpoutanost od tĕla, které oplývá tolika úžasnými vlastnostmi?“ Tento verš obsahuje odpovĕď. Tĕlo nedává odpoutanost a poznání jako nĕjaký laskavý učitel; naopak způsobuje tolik bolesti a utrpení, že každý rozumný človĕk nezbytnĕ dospĕje k přesvĕdčení o marnosti hmotného života. Tak jako strom vytváří semena dalšího stromu a potom umírá, chtivé touhy tĕla nutí podmínĕnou duši vytvářet další řetĕzec karmy. Poté, co tĕlo připravilo podmínky pro nekonečné utrpení v hmotné existenci, nakonec umírá.
Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura označuje deha jak hrubohmotné, tak jemnohmotné, mentální tĕlo. Ti, kdo jasnĕ nechápou rozdíl mezi tĕlem a duší, se mylnĕ domnívají, že tĕlo a duše jsou jedno a totéž a že v tĕlesném uspokojování smyslů se dá najít dokonalé štĕstí. Ty, kteří pošetile považují dočasné tĕlo za to nejdůležitĕjší, však nelze srovnávat se seberealizovanými dušemi, které inteligentnĕ chápou, že vĕčná duše je svrchovaná.