SLOKA 24
dvija-ṛṣabha sa eṣa brahma-yoniḥ svayaṁ-dṛk
sva-mahima-paripūrṇo māyayā ca svayaitat
sṛjati harati pātīty ākhyayānāvṛtākṣo
vivṛta iva niruktas tat-parair ātma-labhyaḥ
dvija-ṛṣabha — ó nejlepší z brāhmaṇů; saḥ eṣaḥ — On jediný; brahma-yoniḥ — zdroj Véd; svayam-dṛk — jenž sám září; sva-mahima — ve své vlastní slávĕ; paripūrṇaḥ — dokonale úplný; māyayā — hmotnou energií; ca — a; svayā — svou vlastní; etat — tento vesmír; sṛjati — tvoří; harati — ukončuje; pāti — udržuje; iti ākhyayā — takto vnímán; anāvṛta — nezahalené; akṣaḥ — Jeho transcendentální vĕdomí; vivṛtaḥ — hmotnĕ rozdĕlený; iva — jako kdyby; niruktaḥ — popsán; tat-paraiḥ — tĕmi, kdo jsou Mu oddáni; ātma — jako svou vlastní Duši; labhyaḥ — realizovatelný.
Ó nejlepší z brāhmaṇů, On samotný je zářící, původní zdroj Véd, dokonalý a úplný ve své vlastní slávĕ. Svou hmotnou energií tvoří, ničí a udržuje celý tento vesmír. Přestože vždy zůstává transcendentálnĕ umístĕn v čistém poznání, je nĕkdy popsán jako hmotnĕ rozdĕlený, protože provádí různé hmotné úkony. Ti, kdo se Mu s oddaností odevzdali, Ho mohou zrealizovat jako svou skutečnou Duši.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura doporučuje stát se pokornými praktikováním této meditace: „Zemĕ, kterou mohu vždy vidĕt, je expanzí lotosových nohou mého Pána, o kterém bychom mĕli neustále meditovat. Všechny pohyblivé i nehybné živé bytosti přijaly u zemĕ útočištĕ, čímž získaly ochranu lotosových nohou mého Pána. Mĕl bych si proto každé živé bytosti vážit a nikomu bych nemĕl závidĕt. Drahokam Kaustubha na hrudi mého Pána ve skutečnosti tvoří živé bytosti, a proto bych žádné z nich nikdy nemĕl závidĕt či se jí vysmívat.“ Praktikováním této meditace lze dosáhnout úspĕchu v životĕ.