SLOKA 41
kṛmi-viḍ-bhasma-saṁjñānte
rāja-nāmno ’pi yasya ca
bhūta-dhruk tat-kṛte svārthaṁ
kiṁ veda nirayo yataḥ
kṛmi — červů; viṭ — výkaly; bhasma — a popel; saṁjñā — označení; ante — nakonec; rāja-nāmnaḥ — pod názvem „král“; api — i když; yasya — toho (tĕla); ca — a; bhūta — živých bytostí; dhruk — nepřítel; tat-kṛte — kvůli tomuto tĕlu; sva-artham — jeho skutečný zájem; kim — co; veda — nezná; nirayaḥ — potrestání v pekle; yataḥ — kvůli čemu.
I když se nyní může nĕčí tĕlo nazývat „král“, nakonec se bude jmenovat „červi“, „výkaly“ a „popel“. Co může človĕk, který kvůli svému tĕlu ubližuje jiným živým bytostem, vĕdĕt o svém skutečném zájmu, když ho jeho vlastní činnosti vedou do pekla?
Po smrti může být tĕlo pohřbeno do zemĕ, kde je sežerou červi, nebo odhozeno na ulici nebo v lese, kde je sežerou zvířata, která jeho zbytky vykálí, nebo může být spáleno a promĕní se v popel. Nikdo by si proto nemĕl dláždit cestu do pekla tím, že bude svým dočasným tĕlem působit utrpení tĕlům jiných živých bytostí. Slovo bhūta použité v tomto verši zahrnuje i jiné formy života než lidské, protože jsou také stvořeny Bohem. Človĕk by mĕl zanechat veškerého závistivého násilí a procesem vĕdomí Kṛṣṇy se naučit vidĕt Boha ve všem.