SLOKA 44
ye ye bhū-patayo rājan
bhuñjate bhuvam ojasā
kālena te kṛtāḥ sarve
kathā-mātrāḥ kathāsu ca
ye ye — všichni; bhū-patayaḥ — králové; rājan — ó králi Parīkṣite; bhuñjate — užívali si; bhuvam — svĕta; ojasā — i s jejich mocí; kālena — silou času; te — oni; kṛtāḥ — zmĕnili se; sarve — všichni; kathā-mātrāḥ — pouhé záznamy; kathāsu — v různých historických pramenech; ca — a.
Můj milý králi Parīkṣite, všechny tyto krále, kteří si svojí mocí snažili užívat této zemĕ, síla času zredukovala na pouhé historické záznamy.
Slovo rājan, „ó králi“, je v tomto verši důležité. Parīkṣit Mahārāja se připravoval na opuštĕní tĕla a návrat domů, zpĕt k Bohu, a Śukadeva Gosvāmī, jeho nanejvýš milostivý duchovní mistr, ničil každou možnou připoutanost, kterou by ještĕ k postavení krále mohl mít tím, že mu ukazoval, jak je toto postavení z konečného hlediska bezvýznamné. Díky bezpříčinné milosti duchovního mistra je človĕk připraven vrátit se zpátky domů, zpátky k Bohu. Duchovní mistr učí, jak uvolnit silné sevření hmotnou iluzí a jak opustit toto království māyi. Śukadeva Gosvāmī tím, že v této kapitole nevybíravĕ hovoří o takzvané slávĕ hmotného svĕta, projevuje bezpříčinnou milost duchovního mistra, který svého odevzdaného žáka odvádí zpĕt do království Boha, na Vaikuṇṭhu.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke druhé kapitole dvanáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Příznaky Kali-yugy.“