SLOKA 14
kathā imās te kathitā mahīyasāṁ
vitāya lokeṣu yaśaḥ pareyuṣām
vijñāna-vairāgya-vivakṣayā vibho
vaco-vibhūtīr na tu pāramārthyam
kathāḥ — vyprávĕní; imāḥ — tato; te — tobĕ; kathitāḥ — byla přednesena; mahīyasām — velkých králů; vitāya — šíření; lokeṣu — po všech svĕtech; yaśaḥ — jejich slávy; pareyuṣām — kteří odešli; vijñāna — transcendentalní poznání; vairāgya — a odříkání; vivakṣayā — s touhou učit; vibho — ó mocný Parīkṣite; vacaḥ — slov; vibhūtīḥ — ozdoba; na — ne; tu — ale; pārama-arthyam — nejdůležitĕjšího významu.
Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó mocný Parīkṣite, vyprávĕl jsem ti příbĕhy všech tĕchto velkých králů, kteří svou slávu šířili po celém svĕtĕ a potom odešli. Mým skutečným zámĕrem bylo učit transcendentální poznání a odříkání. Příbĕhy králů tomuto vyprávĕní dodávají moc a vznešenost, nicménĕ samy o sobĕ nejsou konečným aspektem poznání.
Všechna tato vyprávĕní Śrīmad-Bhāgavatamu přivádĕjí čtenáře k dokonalosti transcendentálního poznání, a proto poskytují nejvyšší duchovní ponaučení, i když se zdánlivĕ vĕnují různým králům či ostatním svĕtským námĕtům. Ve spojení s Kṛṣṇou se všechny obyčejné námĕty stávají transcendentálními vyprávĕními, která mají sílu přivést čtenáře k dokonalosti života.