SLOKA 49
tasmāt sarvātmanā rājan
hṛdi-sthaṁ kuru keśavam
mriyamāṇo hy avahitas
tato yāsi parāṁ gatim
tasmāt — proto; sarva-ātmanā — s veškerým úsilím; rājan — ó králi; hṛdi-stham — ve svém srdci; kuru — učiň; keśavam — Pána Keśavu; mriyamāṇaḥ — umírající; hi — vskutku; avahitaḥ — soustředĕný; tataḥ — potom; yāsi — odejdeš; param — do nejvyššího; gatim — cíle.
Proto se, ó králi, s veškerým svým úsilím snaž umístit Nejvyššího Pána Keśavu ve svém srdci. Neustále se takto soustřeď na Pána a v okamžiku smrti zajisté dosáhneš nejvyššího cíle.
Nejvyšší Pán je sice přítomen v srdcích všech živých bytostí neustále, ale slova hṛdi-sthaṁ kuru keśavam poukazují na to, že bychom se mĕli snažit Pánovu přítomnost v srdci zrealizovat a udržovat si toto vĕdomí v každém okamžiku. Parīkṣit Mahārāja brzy opustí tento svĕt a od svého duchovního mistra Śukadevy Gosvāmīho dostává závĕrečné pokyny. Tento verš má v souvislosti s královým brzkým odchodem zvláštní důležitost.