SLOKA 29
vikāraḥ khyāyamāno ’pi
pratyag-ātmānam antarā
na nirūpyo ’sty aṇur api
syāc cec cit-sama ātma-vat
vikāraḥ — promĕna stvořené existence; khyāyamānaḥ — vypadá; api — i když; pratyak-ātmānam — Nejvyšší Duše; antarā — bez; na — ne; nirūpyaḥ — vnímatelná; asti — je; aṇuḥ — jediný atom; api — dokonce; syāt — je to tak; cet — když; cit-samaḥ — stejnĕ duchovní; ātma-vat — zůstává tak jak je, beze zmĕny.
I když lze promĕnu byť jen jediného atomu hmotné přírody vnímat, postrádá konečnou definici, pokud chybí odkaz na Nejvyšší Duši. Má-li být nĕco uznáno jako skutečnĕ existující, musí to mít stejnou kvalitu jako čistá duchovní podstata – vĕčnou, nemĕnnou existenci.
Fata morgána vody objevující se na poušti je ve skutečnosti projevem svĕtla; falešný přelud vody je konkrétní promĕna svĕtla. To, co se mylnĕ jeví jako nezávislá hmotná příroda, je podobnĕ promĕnou Nejvyšší Osobnosti Božství. Hmotná příroda je Pánovou vnĕjší energií.