Śrīla Śukadeva Gosvāmī v poslední kapitole popsal čtyři druhy zničení v tomto hmotném svĕtĕ a nyní Parīkṣitovi Mahārājovi připomíná, jak již dříve, ve třetím zpĕvu, popsal mĕření času a různé vĕky vesmírné historie. Bĕhem jediného dne Pána Brahmy, který se skládá z tisíce cyklů čtyř vĕků, vládne a zemře čtrnáct Manuů. Smrti se proto žádná vtĕlená bytost nevyhne, ale samotná duše nikdy neumírá, protože se od hmotného tĕla zcela liší. Śrī Śukadeva Gosvāmī dále uvádí, že ve Śrīmad-Bhāgavatamu opakovanĕ opĕvoval slávu Nejvyšší Duše, Pána Śrī Hariho, z jehož spokojenosti se rodí Brahmā a z jehož hnĕvu se rodí Rudra. Představa „Já zemřu“ je jen zvířecí mentalita, protože duše se tĕlesné fáze předešlé neexistence, zrození, existence a smrti netýkají. Jakmile je transcendentálním poznáním zničen jemný mentální pokryv tĕla, duše v tĕle znovu projeví svou původní identitu. Tak jako dočasná existence lampy vzniká spojením oleje, nádoby, knotu a ohnĕ, vzniká hmotné tĕlo spojením tří kvalit přírody. Hmotné tĕlo se objeví při zrození a nĕjakou dobu vykazuje život. Nakonec se spojení hmotných kvalit rozpadne a tĕlo prochází smrtí, jevu podobnému vyhasnutí lampy. Śukadeva se na krále obrací slovy: „Mĕl by ses pohroužit do meditace o Pánu Vāsudevovi, a tak se tĕ uštknutí okřídleným hadem nedotkne.“