SLOKA 21
virameta yadā cittaṁ
hitvā vṛtti-trayaṁ svayam
yogena vā tadātmānaṁ
vedehāyā nivartate
virameta — přestane; yadā — když; cittam — mysl; hitvā — vzdá se; vṛtti-trayam — funkcí hmotného života ve třech fázích: bdĕní, snĕní a hlubokém spánku; svayam — samočinnĕ; yogena — usmĕrnĕnými duchovními činnostmi; vā — nebo; tadā — poté; ātmānam — tuto Nejvyšší Duši; veda — zná; īhāyāḥ — od hmotného snažení; nivartate — upustí.
Tuto Nejvyšší Duši lze poznat a zároveň přestat s hmotným snažením tehdy, když mysl samočinnĕ nebo díky usmĕrnĕné duchovní praxi přestane působit na hmotné úrovni bdĕní, snĕní a hlubokého spánku.
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (3.25.33) je řečeno: jarayaty āśu yā kośaṁ nigīrṇam analo yathā – “Bhakti, oddaná služba, zničí jemnohmotné tĕlo živé bytosti bez zvláštního úsilí, stejnĕ jako oheň v žaludku stráví vše, co sníme.“ Jemnohmotné tĕlo má sklon vykořisťovat přírodu skrze sex, chamtivost, pýchu a šílenství. Láskyplná služba Pánu však tvrdošíjné falešné ego rozpustí a povýší živou bytost na úroveň čistého blaženého vĕdomí, vĕdomí Kṛṣṇy, což je vznešená dokonalost existence.