SLOKA 49
yad-darśanaṁ nigama ātma-rahaḥ-prakāśaṁ
muhyanti yatra kavayo ’ja-parā yatantaḥ
taṁ sarva-vāda-viṣaya-pratirūpa-śīlaṁ
vande mahā-puruṣam ātma-nigūḍha-bodham
yat — jeho; darśanam — pohled; nigame — ve Védách; ātma — Nejvyšší Duše; rahaḥ — tajemství; prakāśam — jež vyjeví; muhyanti — je zmaten; yatra — ohlednĕ kterého; kavayaḥ — velké učené autority; aja-parāḥ — v čele s Brahmou; yatantaḥ — snaží se; tam — Jemu; sarva-vāda — všemožných filozofií; viṣaya — téma; pratirūpa — vhodnĕ se přizpůsobí; śīlam — jehož osobní povaha; vande — vzdávám poctu; mahā-puruṣam — Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství; ātma — před duší; nigūḍha — skrytému; bodham — poznání.
Můj drahý Pane, samotná védská písma vyjevují důvĕrné poznání o Tvé svrchované osobnosti, a tak dokonce i takoví velcí učenci jako Pán Brahmā jsou zmateni ve svých snahách poznat Tĕ empirickými postupy. Každý filozof Tĕ zná podle svých konkrétních spekulativních závĕrů. Poznání o této Nejvyšší Osobĕ, kterou uctívám, je zahaleno tĕlesnými označeními zakrývajícími duchovní totožnost podmínĕné duše.
Dokonce i velcí polobozi jako je Brahmā jsou zmateni ve svých spekulativních snahách poznat Nejvyšší Osobnost Božství. Každý filozof je zahalen jedinečnou smĕsí kvalit hmotné přírody a Svrchovanou Pravdu tak popisuje podle svého vlastního hmotného podmínĕní. Ani usilovná empirická snaha tedy nikdy nikoho nepřivede k závĕru veškerého poznání. Nejvyšším poznáním je Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, kterého lze poznat pouze naprostým odevzdáním se Mu a sloužením Mu s láskou. Proto zde Mārkaṇḍeya Ṛṣi říká vande mahā-puruṣam: „Pouze uctívám tuto Nejvyšší Osobnost.“ Ti, kdo se snaží uctívat Boha, ale zárovĕň pokračují ve spekulování nebo plodonosných činnostech, dosáhnou pouze smíšených a matoucích výsledků. Aby byl oddaný čistý, musí se vzdát veškerých plodonosných činností a mentální spekulace, a tak jeho láskyplná služba Pánu přinese dokonalé poznání o Nejvyšším. Vĕčnou duši může uspokojit pouze tato dokonalost.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k osmé kapitole dvanáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Mārkaṇḍeyovy modlitby k Nara-Nārāyaṇovi Ṛṣimu.“