SLOKA 30
nididhyāsor ātma-māyāṁ
hṛdayaṁ nirabhidyata
tato manaś candra iti
saṅkalpaḥ kāma eva ca
nididhyāsoḥ—toužící znát; ātma-māyām—vlastní energii; hṛdayam — sídlo mysli; nirabhidyata—projevil se; tataḥ—potom; manaḥ—mysl; candraḥ—vládnoucí božstvo mysli, Měsíc; iti—takto; saṅkalpaḥ—odhodlání; kāmaḥ—touha; eva—jakož i; ca—také.
Když zatoužil myslet na činnosti Své vlastní energie, projevilo se srdce (sídlo mysli), mysl, Měsíc, odhodlání a všechna touha.
Srdce každé živé bytosti je sídlem Nadduše, Paramātmy, úplné expanze Nejvyšší Osobnosti Božství. Bez Její přítomnosti by živá bytost nemohla vykonávat činnosti odpovídající jejím minulým činům. Všechny podmíněné živé bytosti v hmotném světě jsou projeveny s ohledem na své vrozené sklony, a hmotná energie jim poskytuje potřebné hmotné tělo podle pokynů Nadduše. To je vysvětleno v Bhagavad-gītě (9.10). Jakmile se tedy v srdci podmíněné duše nachází Nadduše, projevuje se mysl, pomocí které si podmíněná duše začíná být vědoma svého zaměstnání, stejně jako si člověk uvědomuje své povinnosti, když se probudí ze spánku. Hmotná mysl se tedy u živé bytosti vyvíjí tehdy, když do jejího srdce vstoupí Nadduše. Poté se projeví mysl, její vládnoucí božstvo (Měsíc) a její činnosti (myšlení, cítění a chtění). Činnosti mysli nemohou začít, dokud se neprojeví srdce, a srdce se projeví tehdy, když Pán chce vidět činnosti hmotného stvoření.