SLOKA 27
gatayo matayaś caiva
prāyaścittaṁ samarpaṇam
puruṣāvayavair ete
sambhārāḥ sambhṛtā mayā
gatayaḥ—pokrok ke konečnému cíli (Viṣṇuovi); matayaḥ—uctívání polobohů; ca—a také; eva—jistě; prāyaścittam—odčinění; samarpaṇam—konečná oběť; puruṣa—Osobnost Božství; avayavaiḥ—z částí těla Osobnosti Božství; ete—tyto; sambhārāḥ—složky; sambhṛtāḥ—byly uspořádány; mayā—mnou.
Všechny tyto nezbytné složky a doplňky oběti jsem tedy musel získat z částí těla Osobnosti Božství. Vzýváním jmen polobohů jsem postupně dospěl až ke konečnému cíli, Viṣṇuovi, čímž byla završena konečná oběť i odčinění.
V tomto verši je označen jako zdroj všeho Nejvyšší Pán a nikoliv Jeho neosobní brahmajyoti. Cílem všech obětí je Nārāyaṇa, Nejvyšší Pán, a védské hymny jsou z konečného hlediska určeny pro dosažení tohoto cíle. Lidský život je tedy úspěšný tehdy, když potěšíme Nārāyaṇa a získáme právo vstoupit přímo do Jeho společnosti v duchovním království zvaném Vaikuṇṭha.