SLOKA 24
yasmā adād udadhir ūḍha-bhayāṅga-vepo
mārgaṁ sapady ari-puraṁ haravad didhakṣoḥ
dūre suhṛn-mathita-roṣa-suśoṇa-dṛṣṭyā
tātapyamāna-makaroraga-nakra-cakraḥ
yasmai—Jemuž; adāt—dal; udadhiḥ—velký Indický oceán; ūḍha-bhaya—ve strachu; aṅga-vepaḥ—chvění těla; mārgam—cestu; sapadi — rychle; ari-puram—město nepřítele; hara-vat—jako měl Hara (Mahādeva); didhakṣoḥ—chtějící spálit na prach; dūre—v dálce; su-hṛt—důvěrná přítelkyně; mathita—zarmoucený z; roṣa—v hněvu; su-śoṇa—rozžhavené; dṛṣṭyā—takovým pohledem; tātapyamāna—spalující teplem; makara—žraloci; uraga—hadi; nakra—krokodýli; cakraḥ—kruh.
Osobnost Božství, Śrī Rāmacandra se rmoutil pro Svoji důvěrnou přítelkyni (Sītu), a pohlédl na město nepřítele Rāvaṇy žhnoucíma očima, jaké měl Hara (který chtěl spálit nebeské království). Velký oceán se chvěl strachy a uvolnil Mu cestu, neboť členy jeho rodiny — žraloky, hady, krokodýly a ostatní vodní živočichy — pálil žár z Jeho očí, rozžhavených hněvem.
Osobnost Božství vnímá a cítí stejně jako všechny ostatní živé bytosti, protože je vůdčí a původní živou bytostí, svrchovaným zdrojem všech. Pán je nitya neboli hlavní věčný mezi všemi dalšími věčnými. On je jediným hlavním a všichni ostatní, kterých je mnoho, jsou závislí. Jeden věčný podporuje mnoho věčných a mezi oběma věčnými existuje kvalitativní jednota. Díky této jednotě mají oba veškeré city, ale rozdíl je ten, že hlavní věčný se liší od závislých věčných kvantitou Svých citů. Když se Rāmacandra rozhněval a ukázal Své rozžhavené oči, celý oceán se touto energií zahřál do takové míry, že vodní živočichové v jeho vodách cítili velké horko a zosobněný oceán se chvěl strachy a připravil Pánovi snadnou cestu do města nepřítele. Impersonalisty může tento druh Pánova cítění velice zmást, protože chtějí vidět dokonalost jako negaci. Jelikož Pán je absolutní, impersonalisté si představují, že hněv, který připomíná světské city, nemůže v povaze Absolutního existovat. Kvůli svému nedostatku poznání si neuvědomují, že cit Absolutní Osoby je transcendentální všem světským pojetím kvality a kvantity. Kdyby byl cit Pána Rāmacandry hmotného původu, jak by mohl zneklidnit celý oceán a jeho obyvatele? Může nějaké hmotné rozhněvané oko zahřát velký oceán? Tyto skutečnosti musíme vzít v úvahu při rozlišování mezi osobním a neosobním pojetím Absolutní Pravdy. Jak je řečeno na počátku Śrīmad-Bhāgavatamu, Absolutní Pravda je zdrojem všeho a Absolutní Osobnost tudíž nemůže pozbývat city, které se odrážejí v dočasném hmotném světě. Různé city, které nalezneme v Absolutním — ať hněv nebo milost — však mají stejný kvalitativní vliv; neexistují hmotné rozdíly mezi jejich hodnotou, neboť všechny tyto city jsou na absolutní úrovni. Tyto city v Absolutním rozhodně nechybí, jak si myslí impersonalisté, kteří posuzují transcendentální svět hmotným pohledem.