SLOKA 29
tat karma divyam iva yan niśi niḥśayānaṁ
dāvāgninā śuci-vane paridahyamāne
unneṣyati vrajam ato ’vasitānta-kālaṁ
netre pidhāpya sabalo ’nadhigamya-vīryaḥ
tat—ta; karma—činnost; divyam—nadlidská; iva—jako; yat—která; niśi—v noci; niḥśayānam—bezstarostně spící; dāva-agninā—žárem lesního požáru; śuci-vane—v suchém lese; paridahyamāne—který se vznítil; unneṣyati—osvobodil; vrajam—všechny obyvatele Vraji; ataḥ—proto; avasita—jistě; anta-kālam—poslední chvíle života; netre—oči; pidhāpya—jednoduše zavřel; sa-balaḥ—spolu s Baladevem; anadhigamya—bezmezná; vīryaḥ—udatnost.
Téže noci, která následovala po potrestání hada Kāliyi, když všichni obyvatelé Vrajabhūmi bezstarostně spali, se ze suchého listí vznítil lesní požár a vypadalo to, že všechny čeká jistá smrt. Pán společně s Balarāmem je však zachránil jednoduše tím, že zavřel oči. Takové jsou nadlidské činy Pána.
I když tento verš popisuje zvláštní nadlidské činnosti Pána, je třeba poznamenat, že všechny Pánovy činnosti jsou nadlidské, a to Ho odlišuje od obyčejných živých bytostí. Vyvrátit gigantický banyánovník nebo arjunový strom a uhasit planoucí lesní požár pouhým zavřením očí jsou věci, které jistě žádný člověk nedokáže. Nejenom o těchto činnostech je úžasné slyšet, neboť ve skutečnosti všechny Jeho činnosti jsou nadlidské, což potvrzuje i Bhagavad-gītā (4.9). Jelikož nadlidské činnosti Pána jsou transcendentální, každý, kdo je zná, je připraven vstoupit do Kṛṣṇova království a po opuštění současného hmotného těla se vrátí domů, zpátky k Bohu.