SLOKA 10

Zde je stejně jako v Bhagavad-gītě v krátkosti popsáno Boží království neboli oblast vaikuṇṭhského nebe, která se nazývá tripād-vibhūti a je třikrát větší nežli hmotné vesmíry. Tento vesmír, obsahující mnoho miliard hvězd a planet, je jedním z miliard takových vesmírů, které se společně nacházejí uvnitř mahat-tattvy. Všechny tyto milióny a miliardy vesmírů dohromady však tvoří pouze jednu čtvrtinu celého stvoření Pána. Nad tímto nebem se nachází duchovní nebe s duchovními planetami jménem Vaikuṇṭhy, které společně tvoří tři čtvrtiny úplného stvoření Pána. Božích stvoření je vždy nekonečné množství. Člověk nedokáže spočítat ani listy na jednom stromě nebo vlasy na své hlavě. Pošetilí lidé si o sobě ovšem vždy povýšeně myslí, že se stali Samotným Bohem, přestože nedokáží stvořit ani jeden chlup na svém těle. Člověk může vynalézt mnoho úžasných dopravních prostředků, ale i kdyby se pomocí svých raket dostal na Měsíc, nemohl by tam zůstat. Rozumně uvažující člověk proto není nikdy namyšlený jako kdyby byl Pánem vesmíru a podřizuje se pokynům védské literatury, což je nejsnadnější způsob, jak získat poznání o transcendenci. Musíme tedy využít autority Śrīmad-Bhāgavatamu a tímto způsobem poznat povahu a složení transcendentálního světa nad hmotným nebem. V duchovním nebi neexistují hmotné kvality, zvláště kvality nevědomosti a vášně. Kvalita nevědomosti v živé bytosti neustále probouzí chtíč a různé žádosti, a to znamená, že na Vaikuṇṭhalokách jsou živé bytosti těchto dvou věcí zbaveny. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā, od žádosti a nářku se člověk osvobodí na životní úrovni brahma-bhūta. Všichni obyvatelé vaikuṇṭhských planet jsou tedy živými bytostmi na úrovni brahma-bhūta, čímž se liší od světských tvorů, kteří jsou všichni ovlivněni nářkem a žádostmi. Jestliže člověk v hmotném světě není pod vlivem kvalit nevědomosti a vášně, znamená to, že se nachází v hmotné kvalitě dobra. Dobro v hmotném světě je však čas od času znečištěno příměsemi kvalit vášně a nevědomosti. Na Vaikuṇṭhaloce existuje pouze čisté dobro.

Atmosféra Vaikuṇṭhy je zcela prosta iluzorního vlivu vnější energie. I když iluzorní energie je také nedílnou částí Nejvyššího Pána, je od Něho odlišná. Není ovšem neskutečná, jak tvrdí monističtí filozofové. Provaz považovaný za hada může být pro někoho iluzí, ale provaz je skutečnost a had je také skutečnost. Iluze vody na vyprahlé poušti může být iluzí pro nevědomé zvíře, hledající vodu na poušti, ale poušť i voda jsou skutečností. Hmotné stvoření Pána tedy může být iluzí pro neoddaného, ale pro oddaného je i hmotné stvoření Pána skutečností, protože je to projev Jeho vnější energie. To však není jediná energie Pána. Pán má rovněž Svoji vnitřní energii, která vytváří jiné stvoření, svět Vaikuṇṭhalok, kde neexistuje nevědomost, vášeň, iluze, minulost, přítomnost ani budoucnost. Člověk s nedostatečným poznáním možná není schopen pochopit existenci vaikuṇṭhských planet a podobných věcí, ale to neznamená, že neexistují. Žádná kosmická loď zatím na tyto planety nedoletěla, ale to ještě nevyvrací jejich existenci, která je jasně potvrzena ve zjevených písmech.

Śrīla Jīva Gosvāmī cituje z Nārada-pañcarātry, kde se píše, že transcendentální svět neboli vaikuṇṭhská atmosféra má transcendentální vlastnosti. Tyto transcendentální kvality, jež jsou zjeveny prostřednictvím oddané služby Pánu, se liší od hmotných kvalit nevědomosti, vášně a dobra. Těchto kvalit nemůže dosáhnout nikdo z neoddaných. V Padma Purāṇě, Uttara-khaṇḍě, je řečeno, že nad jednou čtvrtinou Božího stvoření se nachází svět zbývajících tří čtvrtin. Hranicí mezi hmotným a duchovním světem je řeka Virajā a nad touto Virajou, která je řekou transcendentálního potu z těla Pána, jsou tři čtvrtiny Božího stvoření. Tato část nikdy nezaniká, je věčná, nerozrušená, neomezená a životní podmínky jsou zde na nejdokonalejší úrovni. V Sāṅkhya-kaumudī je řečeno, že čisté dobro neboli transcendence je pravým opakem hmotných kvalit. Všechny živé bytosti se tam věčně a bez ustání sdružují s Pánem a Pán je hlavní a nejdůležitější bytostí. Také v Āgama Purāṇách je transcendentální svět popsán následovně: Pánovi společníci mohou svobodně jít na kterékoliv místo v Jeho stvoření nemajícím hranic, neboť oblast tří čtvrtin Pánova stvoření je neomezená, a společnost Pána zde nemá ani počátek, ani konec.

Můžeme z toho vyvodit závěr, že v duchovním světě, kde neexistují hmotné kvality nevědomosti a vášně, nepřipadá v úvahu stvoření ani zničení. V hmotném světě je vše stvořeno a vše zničeno a život mezi stvořením a zničením je tam dočasný. V transcendentální oblasti neexistuje žádné stvoření a zničení, a život je tam proto neomezeně věčný. V transcendentálním světě je vše nekonečné, plné poznání a blaženosti a nic nepodléhá zániku. Jelikož tam nic nezaniká, není tam žádná minulost, současnost a budoucnost z hlediska času. V tomto verši je jasně řečeno, že v duchovním světě nepůsobí vliv času. Celý hmotný svět je projevem akcí a reakcí hmotných prvků, a proto v něm působí vliv času v podobě minulosti, současnosti a budoucnosti. V transcendentálním světě ovšem žádné takové akce a reakce v podobě příčin a důsledků neexistují, a proto tam nedochází k šesti hmotným změnám: zrození, růstu, trvání, přeměně, rozkladu a zničení. Duchovní svět je čistým projevem Pánovy energie, kde nepůsobí iluze, se kterou se setkáváme zde v hmotném světě. Veškerý život na Vaikunṭhě je důkazem, že každý je tam následovníkem Pána. Pán je tam hlavním vůdcem, se kterým o Jeho vůdčí postavení nikdo nesoupeří, a všichni jsou Jeho stoupenci. Ve Vedách je proto potvrzeno, že Pán je hlavní vůdce a všechny ostatní živé bytosti jsou Mu podřízeny, neboť jedině Pán uspokojuje všechny potřeby všech ostatních živých bytostí.