SLOKA 11
śyāmāvadātāḥ śata-patra-locanāḥ
piśaṅga-vastrāḥ surucaḥ supeśasaḥ
sarve catur-bāhava unmiṣan-maṇi-
praveka-niṣkābharaṇāḥ suvarcasaḥ
śyāma—modří jako nebe; avadātāḥ—svítící; śata-patra—lotosový květ; locanāḥ—oči; piśaṅga—žluté; vastrāḥ—oděvy; su-rucaḥ—velice přitažliví; su-peśasaḥ—v rozkvětu mládí; sarve—všichni; catuḥ—čtyři; bāhavaḥ—ruce; unmiṣan—lesknou se; maṇi—perly; praveka—vyšší kvality; niṣka-ābharaṇāḥ—ozdoby a medailóny; su-varcasaḥ—zářící.
Pleť obyvatel vaikuṇṭhských planet září modravou barvou nebe. Jejich oči připomínají lotosové květy, jejich oděvy jsou žluté a jejich tělesné rysy velice přitažlivé. Všichni jsou ve věku kvetoucího mládí, mají čtyři ruce, jsou pěkně ozdobeni perlovými náhrdelníky s překrásnými medailony a vypadají velice zářivě.
Všichni obyvatelé Vaikuṇṭhalok jsou osobnosti mající duchovní těla, která nenajdeme nikde v hmotném světě. Popisy jejich tělesných rysů můžeme najít pouze ve zjevených písmech jako je Śrīmad-Bhāgavatam. Neosobní popisy transcendence v písmech pouze naznačují, že tělesné rysy obyvatel Vaikuṇṭhalok nelze spatřit v žádné části hmotného vesmíru. Stejně jako lidé z různých částí téže planety mají odlišné tělesné rysy, a těla obyvatel různých planet se také vzájemně liší, tak i tělesné rysy obyvatel Vaikuṇṭhalok jsou zcela jiné, než jaké se vyskytují v hmotném vesmíru. Od obyvatel hmotného světa se liší například tím, že mají čtyři ruce.