SLOKA 21
tatrātha śuśrāva suhṛd-vinaṣṭiṁ
vanaṁ yathā veṇuja-vahni-saṁśrayam
saṁspardhayā dagdham athānuśocan
sarasvatīṁ pratyag iyāya tūṣṇīm
tatra—tam; atha—potom; śuśrāva—slyšel; suhṛt—příbuzní; vinaṣṭim—všichni mrtví; vanam—les; yathā—jako když; veṇuja-vahni—požár vzniklý prostřednictvím bambusů; saṁśrayam—třením jednoho o druhý; saṁspardhayā—vášnivým násilím; dagdham—spálený; atha—takto; anuśocan—uvažující; sarasvatīm—řeka Sarasvatī; pratyak—na západ; iyāya—odešel; tūṣṇīm—tiše.
Na poutním místě Prabhāsa se dozvěděl, že všichni jeho příbuzní zemřeli následkem vášnivého násilí, stejně jako celý les shoří při požáru, který vznikne třením bambusů. Poté pokračoval na západ, kde teče řeka Sarasvatī.
Kuruovci a Yaduovci byli Vidurovi příbuzní a Vidura slyšel o jejich vzájemném vyvraždění v bratrovražedné válce. Přirovnání tření bambusů v lese k neshodám ve vášnivé lidské společnosti je zde na místě. Celý svět je přirovnán k lesu. V lese může každou chvíli vzniknout požár. Nikdo les nezapálil, ale pouhým třením bambusů se vznítí oheň a spálí jej. Stejně tak se v rozlehlém lese světských vztahů rozhořívá oheň války pod vlivem ohnivé vášně podmíněných duší, posedlých iluzí vnější energie. Takový světový požár může být uhašen pouze vodou z mraku milosti světců, stejně jako lesní požár může být uhašen jedině deštěm.