SLOKA 4
na hy alpārthodayas tasya
vidurasyāmalātmanaḥ
tasmin varīyasi praśnaḥ
sādhu-vādopabṛṁhitaḥ
na—ne; hi—jistě; alpa-artha—malý (nedůležitý) smysl; udayaḥ — kladl; tasya—jeho; vidurasya—Vidury; amala-ātmanaḥ—svatého muže; tasmin—v tom; varīyasi—velice případná; praśnaḥ—otázka; sādhu-vāda—témat, která doporučují světci a mudrci; upabṛṁhitaḥ—plná.
Světec Vidura byl velký a čistý oddaný Pána, a otázky, které kladl Jeho Milosti Ṛṣimu Maitreyovi, proto byly jistě velice případné, na nejvyšší úrovni a doporučené učenými kruhy.
Otázky a odpovědi mají v různých třídách lidí různou hodnotu. Otázky obchodníků v rámci jejich zaměstnání jistě nebudou mít nijak hluboký duchovní smysl. To, na co se budou různí lidé ptát a jak budou odpovídat, můžeme odhadnout podle jejich úrovně. V Bhagavad-gītě je popsán rozhovor, který probíhal mezi Śrī Kṛṣṇou a Arjunou, Nejvyšším Pánem a nejvyšším oddaným. Pán uznal Arjunu za Svého oddaného a přítele (Bg. 4.3), a proto si každý rozumně uvažující člověk domyslí, že tématem jejich rozhovoru byla bhakti-yoga. Celá Bhagavad-gītā se vlastně zakládá na bhakti-yoze. Je rozdíl mezi karmou a karma-yogou. Karma je usměrněná činnost, při které si chce člověk užívat jejích plodů, ale karma-yoga je činnost, kterou vykonává oddaný pro uspokojení Pána. Karma-yoga se zakládá na bhakti, neboli na potěšení Pána, zatímco karma má za cíl uspokojit smysly toho, kdo činnost vykonává. Podle Śrīmad-Bhāgavatamu má člověk vyhledat pravého duchovního mistra tehdy, má-li skutečný zájem klást otázky na vznešené duchovní úrovni. Obyčejný člověk, který se nezajímá o duchovní hodnoty, nemusí hledat duchovního mistra jenom proto, aby udržel krok s módou.
Mahārāja Parīkṣit se jako student vážně ucházel o studium vědy o Bohu a Śukadeva Gosvāmī byl pravý duchovní mistr transcendentální vědy. Oba věděli, že náměty, o kterých hovořili Vidura a Ṛṣi Maitreya, byly vznešené, a proto měl Mahārāja Parīkṣit velký zájem naučit se jim od pravého duchovního mistra.