SLOKA 40
aho pṛthāpi dhriyate ’rbhakārthe
rājarṣi-varyeṇa vināpi tena
yas tv eka-vīro ’dhiratho vijigye
dhanur dvitīyaḥ kakubhaś catasraḥ
aho—ó můj pane; pṛthā—Kuntī; api—také; dhriyate—jde životem; arbhaka-arthe—kvůli dětem, které ztratily otce; rājarṣi—král Pāṇḍu; varyeṇa—nejlepší; vinā api—bez něho; tena—jeho; yaḥ—ten, který; tu—ale; eka—sám; vīraḥ—válečník; adhirathaḥ—velitel; vijigye—dokázal dobýt; dhanuḥ—luk; dvitīyaḥ—druhý; kakubhaḥ—směry; catasraḥ — čtyři.
Ó můj pane, je Pṛthā stále naživu? Žila pouze kvůli svým dětem, jež ztratily otce, neboť jinak by nemohla žít bez krále Pāṇḍua, který byl největším vojevůdcem a sám dobyl čtyři směry pouze za pomoci druhého luku.
Věrná žena nemůže žít bez muže, svého pána, a všechny vdovy proto dříve dobrovolně vstupovaly do ohně, který pohtil jejich mrtvého manžela. Tento systém byl v Indii velice běžný, protože všechny manželky byly ctnostné a věrné svým manželům. Později, s příchodem věku Kali, ženy postupně začaly ztrácet svoji oddanost manželům a dobrovolné sebeupalování se stalo věcí minulosti. Celkem nedávno byl tento systém zcela zrušen, neboť se dobrovolné rozhodnutí stalo vynucovaným společenským zvykem.
Když Mahārāja Pāṇḍu zemřel, obě jeho manželky — Kuntī i Mādrī—se chystaly vstoupit do ohně, ale Mādrī požádala Kuntī, aby žila dál kvůli malým dětem, pěti Pāṇḍuovcům. Když se k žádosti připojil i Vyāsadeva, Kuntī souhlasila. Přestože to pro ni byla velice bolestivá ztráta, rozhodla se žít — ne proto, aby si užívala života v nepřítomnosti svého manžela, ale pouze proto, aby zajistila ochranu dětem. Toto má Vidura na mysli, neboť znal všechny události ze života své švagrové, Kuntīdevī. Mahārāja Pāṇḍu byl velký válečník a sám za pomoci luku a šípů dobyl čtyři světové strany. Bez takového manžela si Kuntī nedokázala představit život ani jako vdova, ale musela zůstat naživu kvůli pěti dětem.