SLOKA 15
ādyas tu mahataḥ sargo
guṇa-vaiṣamyam ātmanaḥ
dvitīyas tv ahamo yatra
dravya-jñāna-kriyodayaḥ
ādyaḥ—první; tu—ale; mahataḥ—úplné emanace z Pána; sargaḥ — stvoření; guṇa-vaiṣamyam—vzájemné působení hmotných kvalit; ātmanaḥ—Nejvyššího; dvitīyaḥ—druhé; tu—ale; ahamaḥ—falešné ego; yatra—v němž; dravya—hmotné složky; jñāna—hmotné poznání; kriyā-udayaḥ—probuzení činností (práce).
Prvním z těchto devíti je stvoření mahat-tattvy neboli souhrnu hmotných složek, ve kterém na sebe díky přítomnosti Nejvyššího Pána vzájemně působí kvality přírody. Při druhém stvoření je vytvořeno falešné ego, v němž vznikají hmotné složky, hmotné poznání a hmotné činnosti.
První emanace z Nejvyššího Pána potřebná pro hmotné stvoření se nazývá mahat-tattva. Vzájemné působení hmotných kvalit je příčinou mylného chápání vlastní totožnosti neboli pocitu, že živá bytost je vytvořena z hmotných prvků. Toto falešné ego je příčinou ztotožňování těla a mysli se samotnou duší. Hmotné zdroje, schopnosti a poznání potřebné k činnosti se vytvářejí ve druhé fázi stvoření, po vzniku mahat-tattvy. Jñāna se vztahuje na smysly, které zprostředkovávají poznání, a na jejich vládnoucí božstva. Činnost zahrnuje činné orgány a jejich vládnoucí božstva. To vše vzniká při druhém stvoření.