SLOKA 27
utkṣipta-vālaḥ kha-caraḥ kaṭhoraḥ
saṭā vidhunvan khara-romaśa-tvak
khurāhatābhraḥ sita-daṁṣṭra īkṣā-
jyotir babhāse bhagavān mahīdhraḥ
utkṣipta-vālaḥ—šlehal ocasem; kha-caraḥ—na nebi; kaṭhoraḥ—velice tvrdé; saṭāḥ—chlupy na zádech; vidhunvan—třesoucí se; khara — ostré; romaśa-tvak—kůže plná chlupů; khura-āhata—pod údery kopyt; abhraḥ—mraky; sita-daṁṣṭraḥ—bílé kly; īkṣā—pohled; jyotiḥ—svítící; babhāse—začal vydávat záři; bhagavān—Osobnost Božství; mahī-dhraḥ—ten, který vyzdvihl Zemi.
Dříve než se Pán Kanec potopil, aby vylovil Zemi, prolétl se po nebi, šlehal ocasem a Jeho tvrdé štětiny se chvěly. Samotný Jeho pohled svítil a Svými kopyty a třpytícími se bílými kly rozehnal všechny mraky.
Když se oddaní modlí k Pánu, popisují Jeho transcendentální činnosti. Zde jsou některé transcendentální rysy Pána Kance. Když obyvatelé vyšších planetárních systémů přednášeli Pánu své modlitby, Jeho tělo se rozšířilo po celém nebi počínaje nejvyšší planetou Brahmalokou neboli Satyalokou. V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Jeho oči jsou slunce a měsíc, a samotný Jeho pohled na nebe proto vydával stejné světlo jako slunce nebo měsíc. Pán je zde označen slovem mahīdhrah, které znamená buď “velká hora”, nebo “ten, který držel Zemi”. Jinými slovy, Pánovo tělo bylo velké a tvrdé jako Himaláje — jak by jinak mohl nést celou Zemi na Svých bílých klech? Básník Jayadeva, velký oddaný Pána, zpívá o této události ve svých modlitbách k deseti inkarnacím:
vasati daśana-śikhare dharaṇī tava lagnā
śaśini kalaṅka-kaleva nimagnā
keśava dhṛta-śūkara-rūpa jaya jagadīśa hare
“Sláva Pánu Keśavovi (Kṛṣṇovi), který se zjevil jako kanec. Držel Zemi mezi Svými kly, které vypadaly jako skvrny na Měsíci.”