SLOKA 37
dīkṣānujanmopasadaḥ śirodharaṁ
tvaṁ prāyaṇīyodayanīya-daṁṣṭraḥ
jihvā pravargyas tava śīrṣakaṁ kratoḥ
satyāvasathyaṁ citayo ’savo hi te
dīkṣā—zasvěcení; anujanma—duchovní zrození nebo opakované inkarnace; upasadaḥ—tři druhy tužeb (vztah, činnosti a konečný cíl); śiraḥ-dharam—šíje; tvam—Ty; prāyaṇīya—výsledek zasvěcení; udayanīya — ukončení tužeb; daṁṣṭraḥ—kly; jihvā—jazyk; pravargyaḥ—předchozí činnosti; tava—Tvoje; śīrṣakam—hlava; kratoḥ—oběti; satya—oheň bez oběti; āvasathyam—oheň pro uctívání; citayaḥ—souhrn všech tužeb; asavaḥ—životní dech; hi—jistě; te—Tvůj.
Navíc, ó Pane, Tvé opakované zjevení je touha po různých druzích zasvěcení. Tvá šíje je místem pro tři tužby a Tvé kly jsou výsledkem zasvěcení a koncem všech tužeb. Tvůj jazyk jsou činnosti, které zasvěcení předcházejí, Tvá hlava je oheň bez oběti i oheň pro uctívání a Tvé životní síly představují souhrn všech tužeb.