SLOKA 48
ya evam etāṁ hari-medhaso hareḥ
kathāṁ subhadrāṁ kathanīya-māyinaḥ
śṛṇvīta bhaktyā śravayeta vośatīṁ
janārdano ’syāśu hṛdi prasīdati
yaḥ—ten, kdo; evam—takto; etām—toto; hari-medhasaḥ—jenž ukončuje hmotnou existenci oddaného; hareḥ—o Osobnosti Božství; kathām—příběh; su-bhadrām—příznivý; kathanīya—hodný vyprávění; māyinaḥ—o tom, který projevuje milost pomocí Své vnitřní energie; śṛṇvīta — naslouchá; bhaktyā—s oddaností; śravayeta—umožňuje naslouchat také jiným; vā—nebo; uśatīm—velice příjemné; janārdanaḥ—Pán; asya — jeho; āśu—velice brzy; hṛdi—v srdci; prasīdati—je velice potěšen.
Pokud někdo v náladě oddané služby poslouchá nebo líčí tento příznivý příběh o Pánu Kanci, který je hodný vyprávění, Pán, který pobývá v srdci každého, je velice potěšen.
Pán se zjevuje a jedná v různých inkarnacích a zanechává po Sobě příběh, který je stejně transcendentální jako On Sám. Každý z nás rád poslouchá nějaké úžasné vyprávění, ale většina příběhů není ani příznivá, ani hodna poslechu, protože představují nižší kvalitu hmotné přírody. Každá živá bytost je vyšší kvality — je duchovní duší a nic hmotného pro ni nemůže být příznivé. Inteligentní lidé by proto měli sami naslouchat a vést jiné k naslouchání popisům Pánových činností, protože to ukončuje bolesti hmotné existence. Pán přichází na tuto Zemi pouze ze Své bezpříčinné milosti a zanechává po Sobě Své milostivé činnosti, ze kterých mohou oddaní těžit transcendentální prospěch.