SLOKA 27
tasminn atītya munayaḥ ṣaḍ asajjamānāḥ
kakṣāḥ samāna-vayasāv atha saptamāyām
devāv acakṣata gṛhīta-gadau parārdhya-
keyūra-kuṇḍala-kirīṭa-viṭaṅka-veṣau
tasmin—na té Vaikuṇṭě; atītya—když prošli skrze; munayaḥ—velcí mudrci; ṣaṭ—šest; asajja mānāḥ—aniž by byli přitahováni; kakṣāḥ — stěny; samāna—stejného; vayasau—věku; atha—potom; saptamāyām — u sedmé brány; devau—dva vaikuṇṭhské vrátné; acakṣata—viděli; gṛhīta—držící; gadau—kyje; para-ardhya—velice cenné; keyūra—náramky; kuṇḍala—náušnice; kirīṭa—přilbice; viṭaṅka—krásné; veṣau—šaty.
Poté, co prošli šesti branami Vaikuṇṭha-purī, Pánova obydlí, aniž by žasli nad celou jejich výzdobou, u sedmé brány uviděli dvě zářící bytosti stejného věku, držící kyje a ozdobené drahocennými šperky, náušnicemi, diamanty, přilbicemi, oděvy atd.
Mudrci se tolik těšili, až uvidí Pána ve Vaikuṇṭha-purī, že si ani nevšímali transcendentální výzdoby šesti bran, jimiž postupně procházeli. U sedmých dveří je však čekali dva vrátní stejného věku. To, že byli vrátní stejného věku, znamená, že na vaikuṇṭhských planetách neexistuje stáří a nikdo tam nepozná, kdo je starší a kdo mladší. Obyvatelé Vaikuṇṭhy jsou ozdobeni stejně jako Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa — v jejich rukách je śaṅkha, cakra, gadā a padma (lastura, disk, kyj a lotosový květ).