No edit permissions for Čeština

SLOKA 33

na hy antaraṁ bhagavatīha samasta-kukṣāv
ātmānam ātmani nabho nabhasīva dhīrāḥ
paśyanti yatra yuvayoḥ sura-liṅginoḥ kiṁ
vyutpāditaṁ hy udara-bhedi bhayaṁ yato ’sya

na—ne; hi—protože; antaram—rozdíl; bhagavati—v Nejvyšší Osobnosti Božství; iha—zde; samasta-kukṣau—vše je v břiše; ātmānam—živá bytost; ātmani—v Nadduši; nabhaḥ—malé množství vzduchu; nabhasi — v celkovém množství vzduchu; iva—jako; dhīrāḥ—učení; paśyanti—vidí; yatra—v kom; yuvayoḥ—vás dvou; sura-liṅginoḥ—oblečeni jako obyvatelé Vaikuṇṭhy; kim—jak; vyutpāditam—probudil se, vyvinul; hi—jistě; udara-bhedi—rozdíl mezi tělem a duší; bhayam—strach; yataḥ—odkud; asya—Nejvyššího Pána.

Obyvatelé vaikuṇṭhského světa žijí v úplném souladu s Nejvyšší Osobností Božství, stejně jako malá část nebe je v úplném souladu s celým velkým nebem. Kde se tedy na tomto poli harmonie vzalo semínko strachu? Tito dva mají stejné šaty jako obyvatelé Vaikuṇṭhy, ale co může být důvodem jejich rozlišování?

Stejně jako jsou v každém státě tohoto hmotného světa dvě různá oddělení — občanské oddělení a zločinecké oddělení — tak i Boží stvoření má dvě oddělení pro dva druhy existence. Stejně jako je zločinecké oddělení v hmotném světě mnohem menší než občanské oddělení, tak i tento hmotný svět, který je považován za zločinecké oddělení, tvoří pouze jednu čtvrtinu celého Pánova stvoření. Všechny živé bytosti, které obývají hmotné vesmíry, jsou považovány v podstatě za zločince, protože se nechtějí podřídit Pánovým zákonům a jednají v rozporu s vůlí Boha. Princip stvoření je takový, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je přirozeně plný radosti a stává se mnoha, aby ještě zvětšil Svoji transcendentální radost. Údělem nás, živých bytostí, které jsou nedílnými částmi Nejvyššího Pána, je uspokojovat Pánovy smysly. Proto jakmile některá živá bytost tuto harmonii naruší, okamžitě je polapena māyou neboli iluzí.

Vnější energie Pána se nazývá hmotný svět a království vnitřní energie Pána se nazývá Vaikuṇṭha neboli království Boha. Ve světě Vaikuṇṭhy neexistuje nesoulad mezi Pánem a jeho obyvateli. Vaikuṇṭhský svět je dokonalý výtvor Boha, kde neexistuje důvod ke strachu. Celé království Boha je tak dokonale harmonickým celkem, že v něm nemůže vzniknout nepřátelství. Vše je tam absolutní. Stejně jako je v těle mnoho různých orgánů, ale všechny spolupracují pro uspokojení žaludku, a jako jsou ve stroji stovky a tisíce součástek, ale všechny harmonicky vykonávají funkci stroje, na vaikuṇṭhských planetách sídlí dokonalý Pán a všichni obyvatelé Mu tam dokonale slouží.

Māyāvādští filozofové, impersonalisté, interpretují tento verš Śrīmad-Bhāgavatamu tak, že malá část nebe a celé velké nebe jsou totožné, ale toto pojetí nemůže obstát. Příklad velkého nebe a malých částí nebe můžeme také vztáhnout na své vlastní tělo. Velké nebe je jako samotné tělo a střeva a další části těla představují malé části tohoto nebe. Každá část těla má svoji individualitu, i když zaujímá pouze malou část celého těla. Stejně tak celé stvoření je tělem Nejvyššího Pána a my, stvořené bytosti nebo cokoliv stvořeného, jsme pouze malé části tohoto těla. Tělesné části se nikdy nevyrovnají celku. To není možné. V Bhagavad-gītě je řečeno, že živé bytosti jsou nedílné části Nejvyššího Pána a jsou jimi věčně. Podle māyāvādských filozofů se živá bytost pod vlivem iluze považuje za část, i když ve skutečnosti je totožná se svrchovaným celkem. Tato teorie ale není správná. Totožnost celku a části spočívá v jejich kvalitě. To, že různé části nebe jsou kvalitativně totožné, neznamená, že z malé části nebe se stane celé velké nebe.

Na vaikuṇṭhských planetách není třeba používat politiku “rozděl a panuj” — nikdo tam nemá strach, protože Pán i obyvatelé sledují stejný cíl. Māyā znamená nesoulad mezi živými bytostmi a Nejvyšším Pánem a Vaikuṇṭha znamená jejich soulad. Ve skutečnosti všechny živé bytosti zaopatřuje Pán, protože je nejvyšší živou bytostí. Ale přestože jsou hloupí tvorové pod Jeho vládou, popírají existenci nejvyšší živé bytosti. Tomuto stavu se říká māyā. Někdy popírají, že existuje nějaká bytost, jako je Bůh, a říkají, že všechno je prázdnota, a jindy Ho popírají jiným způsobem: “Možná existuje Bůh, ale nemá žádnou podobu.” Obě tato pojetí vycházejí ze vzpurného postoje živé bytosti. Dokud je v hmotném světě rozšířený tento postoj vzpoury, nemůže zde být soulad.

Soulad či nesoulad souvisí s dodržováním zákonů a řádu toho kterého místa. Náboženství jsou zákony a řád Nejvyššího Pána. Ve Śrīmad Bhagavad-gītě se dozvíme, že náboženství znamená oddaná služba neboli vědomí Kṛṣṇy. Kṛṣṇa říká: “Zapomeň na všechny ostatní náboženské zásady a jednoduše se Mi odevzdej.” To je náboženství. Jakmile si je člověk plně vědom, že Kṛṣṇa je nejvyšší poživatel a Nejvyšší Pán, a jedná podle toho, tehdy jde o skutečné náboženství. Cokoliv, co je v rozporu s touto zásadou, není náboženstvím. Proto Kṛṣṇa říká: “Zapomeň na všechny ostatní náboženské zásady.” V duchovním světě se vše harmonicky řídí touto náboženskou zásadou, vědomím Kṛṣṇy, a proto se duchovní svět nazývá Vaikuṇṭha. Bude-li tatáž zásada plně nebo částečně přijata zde, bude i zde Vaikuṇṭha. Platí to v jakékoliv společnosti. Jako například v Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy: budou-li členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy žít v souladu podle pravidel a zásad Bhagavad-gīty a s důvěrou se soustředí na Kṛṣṇu jako na střed všeho dění, pak budou žít na Vaikuṇṭě, a nikoliv v tomto hmotném světě.

« Previous Next »