SLOKA 36
bhūyād aghoni bhagavadbhir akāri daṇḍo
yo nau hareta sura-helanam apy aśeṣam
mā vo ’nutāpa-kalayā bhagavat-smṛti-ghno
moho bhaved iha tu nau vrajator adho ’dhaḥ
bhūyāt—nechť je; aghoni—pro hříšníky; bhagavadbhiḥ—od vás; akāri—bylo vykonáno; daṇḍaḥ—trest; yaḥ—to, co; nau—ve vztahu k nám; hareta—má zničit; sura-helanam—neposlušnost vůči velkým polobohům; api—jistě; aśeṣam—neomezenou; mā—ne; vaḥ—vás; anutāpa—lítost; kalayā—trochou; bhagavat—Nejvyšší Osobnost Božství; smṛti-ghnaḥ — zbavuje vzpomínek na; mohaḥ—iluze; bhavet—má být; iha—v omezených životních druzích; tu—ale; nau—nás; vrajatoḥ—kteří jdeme; adhaḥ adhaḥ—dolů do hmotného světa.
Vrátní, prokleti od mudrců, řekli: Je zcela správné, že jste nás potrestali za naše nevhodné chování k uctivým mudrcům, jako jste vy. Svého činu litujeme a modlíme se, abyste k nám měli soucit a abychom při svém klesání nepropadli iluzi a nezapomněli na Nejvyšší Osobnost Božství.
Oddaný je ochoten podstoupit jakkoliv tvrdý trest, jen když nezapomene na Nejvyššího Pána. Vrátní, jež byli také oddaní, chápali trest, který jim byl vyměřen, protože si byli vědomi, jak velkého přestupku se dopustili, když nedovolili mudrcům vstoupit na Vaikuṇṭhaloku. V nižších životních druzích, jako například mezi zvířaty, je zcela běžné zapomenout na Pána. Vrátní si byli vědomi toho, že půjdou do zločineckého oddělení, do hmotného světa, a domnívali se, že by také mohli jít do nejnižších životních druhů a zapomenout na Pána. Modlili se proto, aby se to nestalo v jejich příštích životech, které museli přijmout na základě kletby. V šestnácté kapitole Bhagavad-gīty, 19. a 20. verši, je řečeno, že ti, kdo závidí Pánu a Jeho oddaným, jsou posíláni do odporných životních podmínek. Tito hlupáci si život za životem nedokáží vzpomenout na Nejvyšší Osobnost Božství, a proto klesají stále níž a níž.