SLOKA 45

Zde je názorně popsáno, co je úspěchem v yoze. Výslovně se uvádí, že podoba Pána jako čtyřruký Nārāyaṇa je předmětem meditace stoupenců yoga-mārgy. V moderní době žije mnoho takzvaných yogīnů, kteří svoji meditaci nezaměřují na čtyřrukou podobu Nārāyaṇa. Někteří meditují o něčem neosobním nebo prázdném, ale velcí yogīni, kteří se drží předepsané metody, nic takového nedoporučují. Skutečná yoga-mārga znamená ovládnout smysly, usednout na osamělém a posvěceném místě a meditovat o čtyřruké podobě Nārāyaṇa, ozdobené tak, jak se podle popisu v této kapitole zjevil čtyřem mudrcům. Tato podoba Nārāyaṇa je expanzí Kṛṣṇy, a hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, které se nyní šíří, je tedy skutečnou a nejvyšší formou yogy.

Vědomí Kṛṣṇy je praktická yoga, kterou vykonávají vyškolení oddaní yogīni na nejvyšší úrovni. Pomineme-li vše, co láká lidi k yoze, obyčejný člověk těžko dosáhne osmi druhů jógové dokonalosti. Zde je však uvedeno, že Pán, který se zjevil před čtyřmi mudrci, v plné míře oplývá všemi těmito osmi dokonalostmi. Nejvyšší yoga-mārga znamená soustředit mysl dvacet čtyři hodin denně na Kṛṣṇu. To se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Systém yogy popsaný ve Śrīmad-Bhāgavatamu a Bhagavad-gītě nebo doporučený Patañjalim se liší od toho, co dnes lidé obvykle provozují a znají jako haṭha-yogu v západních zemích. Skutečná yoga znamená ovládnout smysly a potom soustředit mysl na Nejvyšší Osobnost Božství v podobě Nārāyaṇa nebo Śrī Kṛṣṇy. Pán Kṛṣṇa je původní Osobnost Božství a všechny ostatní podoby Viṣṇua — se čtyřma rukama ozdobenýma lasturou, lotosem, kyjem a kolem — jsou úplné expanze Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītě je doporučeno meditovat o podobě Pána. Aby člověk mohl soustředit svoji mysl, musí sedět s hlavou a zády v jedné přímce na osamoceném místě s posvátnou atmosférou. Yogī má dodržovat pravidla a zásady brahmacaryi — věnovat se přísnému odříkání a žít v naprostém celibátu. Není možné provozovat yogu v přelidněném velkoměstě a žít marnotratným životem, k němuž patří neomezený sex a uspokojování jazyka. V yoze je nutné ovládnout smysly a prvním krokem je ovládnutí jazyka. Kdo ovládne jazyk, může také ovládnout další smysly. Není možné dovolovat jazyku, aby ochutnával všechna možná zakázaná jídla a nápoje, a zároveň dělat pokroky v yoze. Je velice smutné, že mnoho neautorizovaných, takzvaných yogīnů přichází do západních zemí, aby zneužívali zájmu lidí o yogu. Tito neautorizovaní yogīni se dokonce odvažují veřejně prohlašovat, že člověk může holdovat alkoholu a přitom se věnovat meditaci.

Před pěti tisíci lety Pán Kṛṣṇa doporučoval yogu Arjunovi, ale Arjuna otevřeně přiznal, že není schopen dodržovat její přísná pravidla a předpisy. Člověk by měl být ve všech oblastech svého jednání velice praktický a neměl by promarňovat svůj drahocenný čas provozováním neužitečné gymnastiky ve jménu yogy. Skutečná yoga znamená nalézt čtyřrukou Nadduši ve svém srdci a neustále vidět Pána v meditaci. Tato neustálá meditace se nazývá samādhi a jejím předmětem je čtyřruký Nārāyaṇa, Jehož tělesné ozdoby jsou popsány v této kapitole Śrīmad-Bhāgavatamu. Chce-li však někdo meditovat o něčem prázdném nebo neosobním, bude mu trvat velice dlouho, než v yoze dosáhne úspěchu. Nemůžeme soustředit svoji mysl na něco prázdného nebo neosobního. Skutečná yoga znamená upnout mysl na podobu Pána, čtyřrukého Nārāyaṇa, který sídlí v srdci každého.

Prostřednictvím meditace může člověk pochopit, že Bůh sídlí v jeho srdci. Bez ohledu na to, jestli to člověk ví nebo ne, Bůh sídlí v srdci každého — nejen v srdcích lidí, ale také koček a psů. Pán potvrzuje tuto skutečnost v Bhagavad-gītě, kde prohlašuje: īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe. Īśvara, nejvyšší vládce světa, sídlí v srdci každého, a nejen to, ale je také přítomný v každém atomu. Žádné místo není ochuzené o Pánovu přítomnost. To je sdělení Īśopaniṣady. Bůh je přítomný všude a Jeho vlastnické právo se vztahuje na všechno. Pánova všudypřítomná podoba se nazývá Paramātmā. Ātmā znamená individuální duše a Paramātmā znamená individuální Nadduše. Jak ātmā, tak Paramātmā jsou individuální osoby. Rozdíl mezi ātmou a Paramātmou je takový, že ātmā neboli duše je přítomná pouze v jednom určitém těle, zatímco Paramātmā je přítomná všude. Dobře to ilustruje příklad slunce. Jeden člověk může být na jednom místě, ale slunce, přestože je také individuální, je zároveň nad hlavou každého člověka. To je rozebráno v Bhagavad-gītě. Všechny živé bytosti včetně Pána mají sice stejné vlastnosti, ale Nadduše se liší od individuální duše kvantitativní schopností se expandovat. Pán neboli Nadduše se může rozšířit do milionů různých podob, zatímco individuální duše nemůže.

Nadduše, která sídlí v srdci každého, je svědkem všech činností — v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. V Upaniṣadách je popis Nadduše, jak doprovází individuální duši coby její přítel a svědek. Pán jako přítel neustále dychtí po tom, aby znovu získal Svého ztraceného přítele, individuální duši, a přivedl ho zpátky domů, zpátky k Bohu. Jako svědek udílí veškerá požehnání a odměňuje každou duši výsledkem jejích činností. Nadduše poskytuje individuální duši veškeré vybavení, aby dosáhla všeho, čeho si chce v tomto hmotném světě užívat. Utrpení je reakce na touhu živé bytosti panovat hmotnému světu. Pán ale také poučuje Svého přítele, individuální duši, která je zároveň Jeho synem, aby zanechala všeho jiného zaměstnání a jednoduše se Mu odevzdala, čímž získá trvalou blaženost a věčný život plný poznání. To je poslední pokyn Bhagavad-gīty, která je nejautorizovanější a nejčtenější knihou o všech druzích yogy. Konečné slovo Bhagavad-gīty je tedy konečným slovem dokonalosti v yoze.

V Bhagavad-gītě je řečeno, že ten, kdo je neustále pohroužen ve vědomí Kṛṣṇy, je nejvyšší yogī. Co je vědomí Kṛṣṇy? Stejně jako je individuální duše prostřednictvím svého vědomí přítomná po celém těle, tak i Nadduše neboli Paramātmā je prostřednictvím nadvědomí přítomná po celém stvoření. Individuální duše, která má omezené vědomí, tuto všeho si vědomou energii pouze napodobuje. Chápu, co se děje v mém omezeném těle, ale nemohu cítit, co se děje v těle někoho jiného. Jsem přítomný ve svém těle prostřednictvím vědomí, jež ale není přítomné v jiném těle. Nadduše, Paramātmā, která je přítomná všude a uvnitř každého, si je však vědoma existence všech. Teorii, že duše a Nadduše jsou jedno a totéž, nelze přijmout, protože ji nepotvrzuje autoritativní védská literatura. Vědomí individuální duše nemůže jednat stejně jako nadvědomí. Tohoto nadvědomí však lze dosáhnout, když se individuální vědomí zapojí do vědomí Nejvyššího. Toto zapojení se nazývá odevzdání se neboli vědomí Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītě čteme, že Arjuna nejprve proti svým bratrům a příbuzným nechtěl bojovat, ale když pochopil Bhagavad-gītu, zapojil své vědomí do Kṛṣṇova nadvědomí. Tehdy byl ve vědomí Kṛṣṇy.

Ten, kdo je v plném vědomí Kṛṣṇy, jedná podle Kṛṣṇových pokynů. Na počátku vědomí Kṛṣṇy přicházejí pokyny prostřednictvím průzračného média v podobě duchovního mistra. Jakmile člověk projde dostatečnou přípravou a jedná s pokornou důvěrou a láskou ke Kṛṣṇovi podle pokynů pravého duchovního mistra, jeho zapojení se je čím dál pevnější a přesnější. Toto stadium oddané služby ve vědomí Kṛṣṇy je nejdokonalejším stadiem yogy. Kṛṣṇa neboli Nadduše dává v tomto stadiu pokyny zevnitř, zatímco zvenčí oddanému pomáhá duchovní mistr, který je pravým zástupcem Kṛṣṇy. Zevnitř Pán pomáhá oddanému jako caitya, neboť sídlí v srdci každého. Chápat, že Bůh sídlí v srdci každého, ovšem nestačí. Aby člověk jednal ve vědomí Kṛṣṇy, musí se seznámit s Bohem uvnitř i vně, a tímto způsobem přijímat pokyny. To je nejdokonalejší stav lidské životní podoby a nejvyšší dokonalost veškeré yogy.

Dokonalý yogī je schopen vyvinout osm jedinečných schopností: může být lehčí než vzduch, menší než atom, větší než hora, je pro něho snadné získat vše, po čem touží, může vládnout podobně jako Pán atd. Ten, kdo dosáhne takové dokonalosti, že přijímá pokyny od Pána, však překoná všechny tyto hmotné schopnosti. Dechová cvičení, která patří k obecně zavedenému systému yogy, jsou pouhým začátkem. Meditace o Nadduši je dalším krokem kupředu. Ale získat přímý styk s Nadduší a přijímat od Ní pokyny je nejvyšším stadiem dokonalosti. Dechová cvičení pomáhající meditaci byla obtížná již před pěti tisíci lety, neboť jinak by Arjuna neodmítl Kṛṣṇův návrh, aby následoval tento systém. Současný věk Kali se nazývá věkem úpadku. Lidé v tomto věku žijí krátce a jen velice pomalu chápou seberealizaci a duchovní život. Většinou jsou v nešťastné situaci, a jakmile se někdo alespoň trochu zajímá o seberealizaci, s největší pravděpodobností ho svede některý z mnoha podvodníků. Jediným způsobem, jak dospět do dokonalého stádia yogy, je následovat zásady Bhagavad-gīty, jak prakticky ukázal Pán Caitanya. To je nejjednodušší a nejvyšší dokonalost yogy. Pán Caitanya názorně předvedl tento jógový systém vědomí Kṛṣṇy praktickým způsobem — tak, že jednoduše zpíval svaté jméno Kṛṣṇy, jak předepisuje Vedānta, Śrīmad-Bhāgavatam, Bhagavad-gītā a mnoho důležitých Purāṇ.

Tento druh yogy provozuje největší množství Indů a ve Spojených státech se postupně šíří po mnoha městech. Je velice snadný a praktický pro současný věk, zvláště pro ty, kdo upřímně chtějí dosáhnout úspěchu v yoze. Žádná jiná metoda yogy nemůže být v současném věku úspěšná. Meditace byla možná ve zlatém věku, v Satya-yuze, protože lidé tehdy žili statisíce let. Tomu, kdo chce dosáhnout praktického úspěchu v yoze, se doporučuje, aby zpíval Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Sám potom pocítí, jaký dělá pokrok. V Bhagavad-gītě je metoda vědomí Kṛṣṇy označena jako rāja-vidyā neboli král všeho poznání.

Ti, kteří se začali věnovat této nejvznešenější metodě bhakti-yogy a vykonávají oddanou službu s transcendentální láskou ke Kṛṣṇovi, mohou dosvědčit, jak je radostná a snadná. I čtyři mudrce — Sanaku, Sanātanu, Sanandanu a Sanat-kumāra — upoutala Pánova podoba a transcendentální vůně prachu z Jeho lotosových nohou, jak je popsáno ve 43. verši.

Yoga vyžaduje ovládání smyslů a bhakti-yoga neboli vědomí Kṛṣṇy je metoda pro očištění smyslů. Očištěné smysly jsou automaticky ovládnuté. Není možné ukončit činnost smyslů umělými prostředky, ale jakmile člověk očišťuje své smysly tím, že je zaměstnává ve službě Pánu, nejen že jim brání v nesmyslných činnostech, ale umožňuje jim také jednat v Pánově transcendentální službě, o kterou se ucházejí čtyři mudrci; Sanaka, Sanātana, Sanandana a Sanat-kumāra. Vědomí Kṛṣṇy tedy není smyšlený výtvor spekulativní mysli. Je to metoda doporučená v Bhagavad-gītě (9.34): man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru.