SLOKA 49
kāmaṁ bhavaḥ sva-vṛjinair nirayeṣu naḥ stāc
ceto ’livad yadi nu te padayo rameta
vācaś ca nas tulasivad yadi te ’ṅghri-śobhāḥ
pūryeta te guṇa-gaṇair yadi karṇa-randhraḥ
kāmam—jaké si zasloužíme; bhavaḥ—zrození; sva-vṛjinaiḥ—za své hříšné činnosti; nirayeṣu—v nízkých podmínkách; naḥ—naše; stāt — nechť je; cetaḥ—mysli; ali-vat—jako včely; yadi—když; nu—mohou být; te—Tvoje; padayoḥ—u Tvých lotosových nohou; rameta—jsou zaměstnané; vācaḥ—slova; ca—a; naḥ—naše; tulasi-vat—jako lístky tulasī; yadi—když; te—Tvoje; aṅghri—u Tvých lotosových nohou; śobhāḥ — zkrásní; pūryeta—jsou naplněna; te—Tvoje; guṇa-gaṇaiḥ—transcendentálními vlastnostmi; yadi—když; karṇa-randhraḥ—ušní dírky.
Ó Pane, i když nám určíš, abychom se narodili v pekelných životních podmínkách, modlíme se, aby naše srdce a mysli vždy sloužily Tvým lotosovým nohám, aby naše slova zkrásněla (hovorem o Tvých činnostech) stejně jako lístky tulasī obětované Tvým lotosovým nohám a aby naše uši vždy naplňovalo opěvování Tvých transcendentálních vlastností.
Čtyři mudrci nyní projevují před Osobností Božství svoji pokoru, protože povýšeně prokleli dva jiné oddané Pána. Jaya a Vijaya, dva vrátní, kteří jim zabránili ve vstupu na vaikuṇṭhskou planetu, se jistě dopustili přestupku, ale čtyři mudrci je jako vaiṣṇavové neměli v hněvu proklínat. Nakonec si uvědomili, že jednali špatně, když prokleli oddané, a modlili se k Pánovi, aby se ani v podmínkách pekla jejich mysli neodchýlily od služby lotosovým nohám Pána Nārāyaṇa. Pokud mohou oddaní neustále sloužit Pánu, nebojí se žádných životních podmínek. O těch, kdo jsou nārāyaṇa-para neboli oddaní Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnosti Božství, je řečeno: na kutaścana bibhyati (Bhāg. 6.17.28). Nebojí se ani vstupu do pekla, neboť jsou-li zaměstnáni transcendentální láskyplnou službou Pánu, nebe i peklo pro ně znamená jedno a totéž. Co se týče hmotného života jsou nebe i peklo na stejné hmotné úrovni — ani na jednom místě se neslouží Pánovi. Ti, kdo slouží Pánu, proto nevidí žádný rozdíl mezi nebem a peklem. Pouze pro materialisty je jedno místo lepší a druhé horší.
Tito čtyři oddaní se modlili k Pánovi, aby nezapomněli na službu Jemu, i kdyby měli jít do pekla za to, že prokleli oddané. Transcendentální láskyplná služba Pánu se vykonává třemi způsoby — tělem, myslí a slovy. Mudrci se zde modlí, aby jejich slova vždy oslavovala Nejvyššího Pána. Někdo může umět pěkně mluvit květnatou řečí nebo se vyznat v dodržování všech gramatických pravidel, ale nejsou-li jeho slova zapojena do služby Pánu, jsou bez chuti a nepřinášejí žádný užitek. Je dán příklad lístků tulasī. Lístek tulasī je velice prospěšný i z lékařského a dezinfekčního hlediska. Je posvátný a obětuje se lotosovým nohám Pána. Má bezpočet dobrých vlastností, ale kdyby se neobětoval lotosovým nohám Pána, tulasī by nebyla příliš cenná ani důležitá. Stejně tak různí lidé mohou pěkně mluvit z hlediska řečnického umění nebo gramatiky a materialistickým posluchačům se to může velice líbit, ale nejsou-li jejich slova zasvěcená službě Pánovi, nemají žádný význam. Ušní dírky jsou velice malé a může je naplnit jakýkoliv bezvýznamný zvuk — jak tedy mohou přijmout tak mocnou vibraci, jako je oslavování Pána? Odpovědí je, že ušní dírky jsou jako nebe. Stejně jako se nebe nikdy nepřeplní, ucho má takovou vlastnost, že i když ho budeme neustále naplňovat vibracemi různého druhu, bude neustále schopné přijímat víc a víc. Oddaný se nebojí, že půjde do pekla, bude-li mít možnost vždy naslouchat o slávě Pána. To je výhoda zpívání mahā-mantry Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Člověk se může dostat do různých podmínek, ale Bůh mu dává výsadní právo zpívat Hare Kṛṣṇa. Bude-li pokračovat ve zpívání v jakýchkoliv životních podmínkách, nebude nikdy nešťastný.