SLOKA 12
tan me sva-bhartur avasāyam alakṣamāṇau
yuṣmad-vyatikrama-gatiṁ pratipadya sadyaḥ
bhūyo mamāntikam itāṁ tad anugraho me
yat kalpatām acirato bhṛtayor vivāsaḥ
tat—proto; me—Můj; sva-bhartuḥ—svého pána; avasāyam—záměr; alakṣamāṇau—neznající; yuṣmat—proti vám; vyatikrama—přestupek; gatim—výsledek; pratipadya—sklízejí; sadyaḥ—okamžitě; bhūyaḥ — znovu; mama antikam—blízko Mě; itām—získají; tat—tu; anugrahaḥ — přízeň; me—Mně; yat—co; kalpatām—nechť je zařízeno; acirataḥ—ne dlouho; bhṛtayoḥ—těchto dvou služebníků; vivāsaḥ—vyhnanství.
Tito Mí služebníci se proti vám provinili, neboť neznali smýšlení svého pána. I když musí sklidit plody svého přestupku, projevíte Mi svou přízeň, pokud nařídíte, aby se brzy vrátili do Mé blízkosti a aby doba jejich vyhnanství z Mého sídla netrvala dlouho.
Z těchto slov můžeme pochopit, jak dychtivě si Pán přeje získat Svého služebníka zpátky na Vaikuṇṭhu. Tato událost je proto důkazem, že ten, kdo jednou vstoupí na vaikuṇṭhskou planetu, z ní nemůže nikdy poklesnout. Případ Jaye a Vijaye není poklesnutím, ale pouhou nehodou. Pán si vždy velice přeje získat takové oddané co nejrychleji znovu zpět na vaikuṇṭhské planety. Můžeme s jistotou předpokládat, že nedorozumění mezi Pánem a oddanými není možné. Může sice dojít k neshodám nebo roztržkám mezi různými oddanými, za které někdo z nich musí nést následky, ale i takto vzniklé utrpení bude dočasné. Pán je ke Svým oddaným tak laskavý, že na Sebe vzal plnou zodpovědnost za přestupek vrátných a požádal mudrce, aby jim umožnili vrátit se na Vaikuṇṭhu v co nejkratší době.