SLOKA 20
yaṁ vai vibhūtir upayāty anuvelam anyair
arthārthibhiḥ sva-śirasā dhṛta-pāda-reṇuḥ
dhanyārpitāṅghri-tulasī-nava-dāma-dhāmno
lokaṁ madhuvrata-pater iva kāma-yānā
yam—na Něhož; vai—jistě; vibhūtiḥ—Lakṣmī, bohyně štěstí; upayāti—čeká; anuvelam—znovu a znovu; anyaiḥ—jiní; artha—hmotné prostředky; arthibhiḥ—ti, kteří chtějí; sva-śirasā—na své hlavy; dhṛta—přijímají; pāda—z nohou; reṇuḥ—prach; dhanya—od oddaných; arpita — obětované; aṅghri—u Tvých nohou; tulasī—lístky tulasī; nava—čerstvé; dāma—na girlandě; dhāmnaḥ—má místo; lokam—místo; madhu-vrata-pateḥ—krále včel; iva—jako; kāma-yānā—touží získat.
Bohyně štěstí Lakṣmī touží získat místo v sídle krále včel, který poletuje kolem čerstvého věnce z lístků tulasī, obětovaného nějakým požehnaným oddaným u Tvých lotosových nohou. Druzí si berou prach z jejích nohou na své hlavy, ale na Tebe čeká, jak má určeno.
Jak bylo uvedeno dříve, tulasī má všechny vyšší vlastnosti díky tomu, že spočívá na lotosových nohách Pána. V tomto verši je velice pěkné přirovnání. Stejně jako král včel poletuje kolem lístků tulasī, jež byly obětovány lotosovým nohám Pána, tak i Lakṣmī — bohyně, kterou vyhledávají polobozi, brāhmaṇové, vaiṣṇavové a všichni ostatní — neustále slouží lotosovým nohám Pána. Z toho plyne, že nikdo nemůže být Pánovým dobrodincem — každý je ve skutečnosti služebníkem Pánova služebníka.