SLOKA 24
tat te ’nabhīṣṭam iva sattva-nidher vidhitsoḥ
kṣemaṁ janāya nija-śaktibhir uddhṛtāreḥ
naitāvatā try-adhipater bata viśva-bhartus
tejaḥ kṣataṁ tv avanatasya sa te vinodaḥ
tat—toto zničení příznivé cesty; te—Tobě; anabhīṣṭam—se nelíbí; iva—jako; sattva-nidheḥ—zdroj všeho dobra; vidhitsoḥ—přeješ si konat; kṣemam—dobro; janāya—pro obyčejné lidi; nija-śaktibhiḥ—Tvými energiemi; uddhṛta—zničený; areḥ—opačný prvek; na—ne; etāvatā—tímto; tri-adhipateḥ—vlastníka tří druhů stvoření; bata—ó Pane; viśva-bhartuḥ—udržovateli vesmíru; tejaḥ—síla; kṣatam—zmenšená; tu—ale; avanatasya—povolný; saḥ—to; te—Tvoje; vinodaḥ—radost.
Milý Pane, nikdy nechceš, aby byla tato příznivá cesta zničena, protože jsi zdrojem všeho dobra. Ve prospěch obyčejných lidí ničíš Svou mocnou energií prvek zla. Jsi vlastníkem tří stvoření a udržovatelem celého vesmíru, a Tvé povolné chování proto nijak nezmenšuje Tvoji sílu. Svou pokorou jen projevuješ Své transcendentální zábavy.
Postavení Pána Kṛṣṇy v žádném případě nesnižuje, když se stává pasáčkem nebo vzdává úctu brāhmaṇovi Sudāmovi či jiným Svým oddaným — Nandovi Mahārājovi, Vasudevovi, Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi či matce Pāṇḍuovců, královně Kuntī. Všichni o Něm věděli, že je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, a přesto se choval příkladným způsobem. Nejvyšší Pán je sac-cid-ānanda-vigraha — Jeho podoba je zcela duchovní, věčná a plná blaženosti a poznání. Jelikož jsou živé bytosti Jeho nedílné části, mají původně stejně věčnou podobu jako Pán, ale když přicházejí do styku s māyou, hmotnou energií, zapomínají, a tím je jejich přirozená podoba zakrytá. Zjevení Pána Kṛṣṇy bychom se měli snažit pochopit v tom duchu, jak se k Němu modlí Kumārové. Je věčně pasáčkem krav ve Vṛndāvanu a věčně vůdcem bitvy na Kurukṣetře. Také je věčně bohatým princem z Dvāraky a milencem mladých dívek ve Vṛndāvanu. Všechny Jeho podoby jsou významné, protože ukazují Jeho skutečné vlastnosti podmíněným duším, které na svůj vztah k Nejvyššímu Pánu zapomněly. Vše dělá pro jejich prospěch. Násilí projevené Kṛṣṇovou vůlí prostřednictvím Arjuny v bitvě na Kurukṣetře bylo také nezbytné, neboť když lidé začnou být příliš bezbožní, je zapotřebí síly. Nenásilí je v takovém případě darebáctví.