SLOKA 25
yaṁ vānayor damam adhīśa bhavān vidhatte
vṛttiṁ nu vā tad anumanmahi nirvyalīkam
asmāsu vā ya ucito dhriyatāṁ sa daṇḍo
ye ’nāgasau vayam ayuṅkṣmahi kilbiṣeṇa
yam—který; vā—nebo; anayoḥ—obou; damam—trest; adhīśa—ó Pane; bhavān—Ty; vidhatte—udělíš; vṛttim—lepší existenci; nu—jistě; vā — nebo; tat—to; anumanmahi—přijmeme; nirvyalīkam—bez přetvářky; asmāsu—nám; vā—nebo; yaḥ—kterýkoliv; ucitaḥ—je vhodný; dhriyatām—může být udělen; saḥ—ten; daṇḍaḥ—trest; ye—kteří; anāgasau — kteří nehřešili; vayam—my; ayuṅkṣmahi—určili; kilbiṣeṇa—prokletím.
Ó Pane, bez sebemenší přetvářky přijmeme jakýkoliv trest, který chceš udělit těmto dvěma nevinným bytostem nebo i nám. Chápeme, že jsme prokleli dvě bezchybné duše.
Mudrci, čtyři Kumārové, nyní zavrhují své prokletí dvou vrátných, Jaye a Vijaye, protože si uvědomili, že Pánova služebníka nelze nikdy z ničeho vinit. Je řečeno, že každý, kdo bezvýhradně věří ve službu Pánu nebo skutečně vykonává transcendentální láskyplnou službu, má všechny dobré vlastnosti polobohů. Oddaného tedy nelze z ničeho vinit. I když někdy vidíme, že se nedopatřením nebo v nějaké dočasné situaci zachová špatně, neměli bychom to brát příliš vážně. Mudrci zde litují prokletí Jaye a Vijaye. Uvažují nyní o svém znečištění kvalitami vášně a nevědomosti a jsou připraveni přijmout od Pána jakýkoliv trest. Všeobecně platí, že bychom na oddaných neměli hledat chyby. Rovněž v Bhagavad-gītě je potvrzeno, že oddaného, který věrně slouží Nejvyššímu Pánovi, máme považovat za sādhua, svatého člověka, i když zjistíme, že udělal nějakou hrubou chybu. Na základě svých dřívějších zvyků může někdy jednat nesprávně, ale jelikož slouží Pánu, jeho chyba se nemá brát příliš vážně.