SLOKA 6
sa tudyamāno ’ri-durukta-tomarair
daṁṣṭrāgra-gāṁ gām upalakṣya bhītām
todaṁ mṛṣan niragād ambu-madhyād
grāhāhataḥ sa-kareṇur yathebhaḥ
saḥ—On; tudyamānaḥ—bolestivě zasažen; ari—nepřítele; durukta — urážlivými slovy; tomaraiḥ—zbraněmi; daṁṣṭra-agra—na špici Svých klů; gām—umístěná; gām—Země; upalakṣya—viděl; bhītām—polekaná; todam—bolest; mṛṣan—snášel; niragāt—vyšel; ambu-madhyāt—z vody; grāha—krokodýlem; āhataḥ—napadený; sa-kareṇuḥ—se slonicí; yathā — jako; ibhaḥ—slon.
Přestože byl Pán bolestivě zasažen bodavými, urážlivými slovy démona, snášel tuto bolest. Když však viděl polekanou Zemi na špici Svých klů, vynořil se z vody, stejně jako z ní vychází slon se svojí společnicí, když ho napadne krokodýl.
Māyāvādský filozof nechápe, Jak může mít Pán nějaké pocity. Pán je spokojený, přednese-li Mu někdo krásnou modlitbu, ale je nespokojený, když někdo popírá Jeho existenci nebo Mu spílá. Māyāvādští filozofové jsou téměř jako démoni, protože popírají existenci Nejvyšší Osobnosti Božství. Říkají, že Bůh nemá žádnou hlavu, žádnou podobu, žádné postavení a žádné nohy, ruce a další části těla. Jinými slovy říkají, že je mrtvý nebo chromý. Všechny tyto mylné představy o Nejvyšším Pánu v Něm vyvolávají nespokojenost — takové ateistické popisy Ho nikdy nemohou potěšit. V tomto případě Pán cítil bolest z bodavých slov démona, ale přesto nejprve zachránil Zemi, aby uspokojil polobohy, Své věčné oddané. Závěr je takový, že Bůh cítí stejně jako my. Je spokojený s našimi modlitbami a nespokojený, když proti Němu mluvíme hrubě. Je však vždy připraven snášet urážky ateistů, když chrání Svého oddaného.