SLOKA 33
sūta uvāca
iti kauṣāravākhyātām
āśrutya bhagavat-kathām
kṣattānandaṁ paraṁ lebhe
mahā-bhāgavato dvija
sūtaḥ—Sūta Gosvāmī; uvāca—řekl; iti—takto; kauṣārava—od Maitreyi (syna Kuṣāry); ākhyātām—přednesené; āśrutya—když vyslechl; bhagavat-kathām—vyprávění o Pánu; kṣattā—Vidura; ānandam—blaženost; param—transcendentální; lebhe—získal; mahā-bhāgavataḥ—velký oddaný; dvija—ó brāhmaṇo (Śaunako).
Śrī Sūta Gosvāmī pokračoval: Můj milý brāhmaṇo, když Pánův velký oddaný Kṣattā (Vidura) vyslechl z autoritativního zdroje, od mudrce Kauṣāravy (Maitreyi), vyprávění o zábavách Nejvyšší Osobnosti Božství, cítil transcendentální blaženost a byl velice spokojen.
Jak je zde popsáno, každý, kdo chce pocítit transcendentální požitek z naslouchání o zábavách Pána, musí naslouchat z autorizovaného zdroje. Maitreya vyslechl toto vyprávění od svého pravého duchovního mistra a Vidura ho poté vyslechl od Maitreyi. Člověk se stává autoritou jednoduše tím, že předkládá to, co slyšel od svého duchovního mistra, ale na druhou stranu ten, kdo nikdy nepřijal pravého duchovního mistra, nemůže být autoritou. To je zde jasně vysvětleno. Chce-li někdo mít transcendentální požitek, musí vyhledat autoritu. V Bhāgavatamu je rovněž uvedeno, že člověk může vychutnávat Pánovy zábavy pouhým nasloucháním z autoritativního zdroje, pomocí svého ucha a srdce. Jinak to není možné. Sanātana Gosvāmī v této souvislosti výslovně varoval před nasloucháním jakémukoliv vyprávění o osobnosti Pána z úst neoddaného. Neoddaní jsou přirovnáni k hadům — stejně jako mléko, kterého se dotkl had, je otrávené, tak se i vyprávění o zábavách Pána, přestože je čisté jako mléko, stane otráveným v podání hadům podobných neoddaných. Nejenže nepřináší žádný transcendentální požitek, ale je i nebezpečné. Pán Caitanya Mahāprabhu rovněž důrazně upozorňoval, abychom nikdy neposlouchali popisy Pánových zábav od stoupenců māyāvādské, neosobní školy. Řekl jasně: māyāvādi-bhāṣya śunile haya sarva nāśa — jakmile někdo poslouchá, jak māyāvādīni vykládají zábavy Pána nebo jak interpretují Bhagavad-gītu, Śrīmad-Bhāgavatam a další védská písma, je beznadějně ztracen. Jakmile se člověk dostane do společnosti impersonalistů, nemůže nikdy pochopit osobní podobu Pána a Jeho transcendentální zábavy.
Sūta Gosvāmī hovořil k mudrcům, které vedl Śaunaka, a proto je v tomto verši oslovil výrazem dvija, “dvojzrození”. Všichni mudrci shromáždění v Naimiṣāraṇyi a poslouchající Śrīmad-Bhāgavatam od Sūty Gosvāmīho byli brāhmaṇové, ale mít bráhmanské kvalifikace není všechno. Být dvojzrozený nepředstavuje samo o sobě dokonalost. Dokonalosti člověk dosáhne tehdy, když naslouchá o zábavách a činnostech Pána z pravého zdroje.